Určitě se toho i dost nepovedlo, ale na to se mi myslet nechce a vlastně si ani na nic zásadního nevzpomínám. Jde o úhel pohledu.
Už nemám mandle! Nemám angíny, vlastně nemám ani chřipky, nemusím se oblíkat jako sněhulák a mít čepici i v plus deseti stupních. Není mi pořád zima a neberu xkrát ročně antibiotika. Neberu žádná antibiotika a od března jsem nebyla nemocná. Neplivu bacily na děti a ty jsou náhle zázračně zdravé :) Klepy, klep.
Aničce – naší sladké krásné chytré hvězdě z první třídy - konečně odhalili alergii na kravské mléko (bolesti břicha, nevolnosti), a diagnostikovali počínající astma a má nejspíš konečně správné léky, což znamená, že od minulého února (poslední zápal plic), nebyla prakticky nemocná. A hlavně nebyla v nemocnici! Kéž to vydrží.
Tenhle rok jsem měla až neuvěřitelně štěstí! Nikdy předtím jsem nevyhrála tolik cen jako letos. Do jakékoliv soutěže nebo loterie jsem se přihlásila, dostala jsem cenu. Někdo moc chytrý mi řekl, že si to možná prostě zasloužím, bylo krásné tomu uvěřit.
Zamilovala jsem se do cvičení, doslova mu propadla, chodím 4x týdně a kdyby to šlo, v posilovně a na zumbě snad i bydlím. Těším se tam a mám tam možná dokonce i přátele. Díky tomu se cítím skvěle a můžu jíst, co chci (jako jsem to dělala a budu dělat vždycky, ale teď mě nikdo neotravuje, naopak užívám si lichotek, jako když mi bylo dvacet :)).
Vzpomínám si na jeden z nejhezčích okamžiků, když jsem v březnu přišla po re-operaci (prasklá céva v krku) podruhé domů z nemocnice a Emma – miminko - mi vlezla do postele, objala mě a jen tam se mnou skoro hodinu ležela, aniž by spala. Nějak věděla, že to potřebuju a neskákala mi po hlavně, jako 99,5 procenta ostatního času. Jen v klidu ležela, dala si na mě ruce a hlavu, a dívala se na mě. Asi nějak chápala, že jsem tu už nemusela vůbec být. Děti jsou hrozně vnímavé a chytré! Jsem ráda, že dvě úžasné doma mám a že jsem je přece jenom ve slabších chvílích nezaškrtila :)
Radkovi se povedlo rozjet jeho byznys (kéž to vydrží) – fotí, rámuje, laminuje, tiskne reprodukce na plátna i fotopapíry, balí a rozesílá… jako ďábel, skoro ho nevidíme. Je šťastnej, že se mu podařilo něco vybudovat a já z toho mám obrovskou radost.
Oslavili jsme letos krásnou a úspěšnou charitativní akcí pro vozíčkáře (tátův nápad) 60té narozeniny mého tatínka, kterého si nesmírně vážím, a který vůbec nestárne. Patří spolu s mojí mámou mezi cca 5 nejchytřejších a neinspirativnějších lidí, co znám, a vypadá a má charisma jako Richard Gere a Harrison Ford dohromady. Když jsme spolu kdysi byli v LA na výletě ve Warner Brothers studiích, tak tam na něj pokřikovali, aby se laskavě už dostavil na plac. Takže nekecám.
V říjnu jsme v Benátkách s celou rodinou oslavili neuvěřitelné 90té narozeniny mojí nejchytřejší a nejkrásnější a stále zářivě blond babičky s postavou modelky, která vypadá sotva na šedesát. Bylo magické se sejít v tom nádherném městě se všemi, se kterými je člověk spojen kořeny a uvědomit si, že se máme rádi a jsme spolu rádi a že to je to podstatné.
Čím jsem starší, tím víc si rozumím se svou sestrou, která žije v New Yorku a pracuje pro Světovou banku, i když tam se - kvůli pracovní cestám do šílených zemí, které si hledám na mapách - moc nezdržuje a je strašně odvážná a pracuje po celém světě, aby ho opravdu změnila a vylepšila. Klobouk dolů.
Zvládla jsem letos dělat i spoustu pracovních věcí – pomáhat mojí krásné statečné mamince a velké dámě žurnalistického nebe se seminářem na FSV UK a asistovat třídě studentů s výrobou fakultního časopisu Fleš. Přednášela jsem o blogosféře, „šéfovala“ již snad 10tý rok časopisu o laserech a razítkách pro tátovu firmu a samozřejmě v neposlední řadě jsem stihla „adminovat“ spolu se skvělými a trpělivými kolegy Patrikem, Honzou a Petrou blog iDNES.cz, což mě pořád baví. Díky práci jsem šťastnější s dětmi a naopak.
Každé autorské čtení blogerských knížek, kdy lidé, kteří o psaní vždy jen přemýšleli nebo nedostali šanci, si díky blogu splnili sen a napsali a vydali knihy – je pro mě největším hnacím motorem a důkazem, že blogy stojí za to. A hádky blogerů, falešná obvinění, tuny nenávistných článků proti nám, intriky, zlo z diskusí jsou jenom nedůležitý vedlejší produkt vedle toho dobrého – a nezapomeňme ani na nádherné fotoblogy - co se z blogů každý rok podaří vykřesat. Blogy mě nikdy nepřestanou fascinovat a nikdy nebudu moct být dost vděčná za svět, který mi to otevřelo.
Přečetla a dočetla jsem několik knih, které zato stály a vrátila se k jedné mé hodně oblíbené. A abych nezapomněla! Začala jsem znovu věřit na pohádky… Zkuste to taky!
Tak ať je ten další rok pro nás všechny přinejmenším tak dobrý, jako pro mě ten letošní!
Veselé Vánoce a PF 2013
Tereza
