(Kapitola 8, pokračování příběhu) Cože to po ní chtěla ta příručka k rozchodu? Jejich nejhorší chvíle? A co na něm neměla ráda? Zamyslela se… To by vydalo na samostatnou knihu. Odkud jen začít?
Neměla ráda, když jí lhal. Ani ne proto, že by lži neuměla unést. Ale protože ji štvalo, že to tak snadno odhalila. A že jeho nepravdy byly tak nepropracované, neuvěřitelné a nedokonalé. Chápala, že zakrývá slabost a později pochopila, že zakrývá i další zásadní problémy. Věděla že, vzhledem k jejich partnerům, se situace se stává nepříjemně komplikovanou (pro oba dva) a respektovala to, dokud jí nezačal vědomě ubližovat. A chovat se zákeřně.
Po dlouhých měsících hřejivě nevinných nádherných her, kdy od příjemného chvění, nejistoty a pochyb došla k naprosto jasnému závěru, udělal poprvé tu zásadní chybu, že se to celé mezi nimi jednou větou pokusil hodit do koše. Jakoby měsíce před tím pro ni nezanechával všude obrovské jasné stopy, které ona měla tak ráda. Jakoby neexistovaly dopisy, dárky, tajné skrýše, specifický pohyb v kancelářích a místnostech, kdy jedno tělo dobře ví, kde se právě nachází to druhé, aniž by musel kdokoliv zvednout oči od práce. Úsměvy, dlouhé pohledy a tichá smutná vřelá loučení. Náhodná setkání u kávovaru ve firemní kuchyňce. Spousta extra naplánovaných jednání, kde nesměla chybět…
To všechno mělo najednou „nebýt“, protože se mu to přestalo hodit. Protože Ester se stala nepohodlnou. Už věděla, byla si jistá, chytila se, zapletla se a hlavně: zamilovala se a chtěla s tím něco dělat…
Ten večer, kdy ji zasáhl poprvé, zírala na jeho omluvnou větu, že si to asi celé špatně vyložila a nejdřív se začala hlasitě smát. „Cože?! Zešílel?“ I tady nebyla daleko od pravdy…
Od dětství měla na tohle radar. Zvonek, který se jí falešně rozezvučel v uchu a zkroutil jí bolestivě pusu, kdykoliv tohle někdo udělal. „Teď ale kecá…. teď tak desně kecá!!!“ chtělo se jí vykřiknout. Ale nešlo to, musela udržet dekorum a základy slušného chování.
Chtěla věřit, že lidé jsou v principu lepší, než jsou a pokaždé ji mrzelo, když ji zklamali. A oni ji zklamávali velmi často… Lhali, přetvařovali se, záviděli si, nepřáli si, předstírali, nosili masky laskavosti, pod kterou dlouhodobě zakrývali vlastní ostny, které ale stejně vždycky časem vyrazily na povrch… Viděla každý trn… už když se začal prohrabávat ven, ale snažila se ještě chvíli věřit, že to bude poupě. Nebylo, bohužel...
Ester nebyla vůbec dokonalá, lhala taky, ale jen výjimečně, chytře a s velkými ohledy. Pokud to jen trochu šlo, kutala na dřeň a snažila se dobrat skutečných odpovědí.
Když si tehdy přečetla tu pitomou větu a zařadila ho do krabičky “no, to snad ne! Tady někdo asi spadl na hlavu“, byla zvědavá, co bude dál. Pokud to celé byl klam, nebude přece žádné pokračování, on bude dělat, jakože neexistuje. Jiskra bude pryč a oba půjdou dál, každý svou cestou. Jenže opak byl pravdou… když se pak v práci potkali znovu, proběhla mezi nimi tak neuvěřitelná vlna energie, že jí bylo líto, že to nemůže nikomu propůjčit a tu úžasnou věc s někým sdílet.
Nemohla uvěřit tomu dlouhému nádherně omluvnému zamilovanému pohledu, který jí věnoval. Byla v tom směsice smutku, citu, viny, bezmoci i jakéhosi vnitřního temna.
„Miluje mě, to vím jistě…ale je to asi šílenec“, napsala si tehdy pro sebe na papírek…
Šílenci jí nijak zvlášť nevadili, naopak… alespoň s nimi nebyla nuda. Sama byla dostatečně praštěná na to, aby ji to svým způsobem bavilo a imponovalo. Bude to jen o hodně těžší než si myslela, protože na druhé straně stál velmi nerovný soupeř. Navíc soupeř, kterého milovala a který ji dostal na kolena.
Předchozí kapitoly od první po poslední vždy dole:
Kapitola 1 Čarodějův cylindr
Kapitola 2 Příběh Valentýnský
Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...
Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů
Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít
Kapitola 6 Moje oblíbená chyba
Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní
Kapitola 8 Nerovný soupeř
Kapitola 9 Špatný až na kost
Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...
Kapitoa 11 Růže
Kapitola 12 Rozeznávám
Kapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!
