(další pokračování rozepsaného příběhu) Když odešla, praštil pěstí do stolu. Sakra! Měl vztek, že to nechtěla pochopit. Chtěl se přece skutečně vyhnout každodennosti. V jejím zájmu.
Dát jí ze sebe jen to dobré. Nechápal, proč by ho chtěla vidět, když je dole…Nemohl se tak vidět ani sám, natož to dovolit jí.
Zatím pokaždé, když ji nechal jít, vrátila se. Navázal spojení a aniž by řekl jediné slovo, konejšil ji, rozmazloval, prosil, překvapoval, až nemohla jinak. Většinou to trvalo týden, maximálně dva, než ji měl, kde potřeboval. Teď ale věděl, že tak snadné to nebude.
Vzpomněl si přecejen na jeden lehce temný text, který by to možná mohl zvrátit. Věděl, jak moc měla ráda hudbu a slova k ní… Chtěl, aby věděla, že z jejich pasti i soukromýho ráje, není tak snadnýho úniku a že asi dřív zamrzne peklo, než by jí opravdu nechal jít.
Byla to písnička od Chase & Status s názvem: Let You Go (Nechat tě jít) s textem:
Říkáš,
že takhle to už dál nejde
Věci se musí změnit
Když jsi pryč
Každým dnem
Dělám rozhodnutí
A ty si myslíš si, že je to na tobě
Ale mýlíš se
Není kam utéct
Nemáš kam jít
Není se kam schovat
Kde bych tě nenašel
Žádné místo na zemi
Kde bys mohla spočinout
Kdekoliv jsi
Budu tě sledovat
Není žádná cesta z pekla
Nenechám tě odejít
Nenechám tě prostě vstát
A odejít ode mě
Nic na zemi mě nezastaví
Peklo bude muset zamrznout
Víc než dvakrát
dřív než tě nechám jít
Nenajdeš způsob,
abych tě nechat jít
Bylo to přesně tak ďábelské, jak mělo, líbilo by se jí to, určitě…
Díval se na svou ženu a snažil se sám přesvědčit, že takhle je to správně. Tuhle si vzal… Byla hezká. Panenka. Myslel, že mu to bude stačit. Trofej. Dělalo mu to dobře, tenkrát.
Ester tohle zničila. Měla ho nechat tam, kde byl, tedy ve světě, kde chlap ženu má převážně na okrasu. Žádné velké souznění netřeba. Jenže to bylo pryč. Věděl teď, že je možné posunout se v lásce úplně na jinou úroveň. Nevěděl, jak bez toho fungovat…
Ester nebyla krásná tím klasickým primitivním způsobem, přesto… Pokaždé, když se znovu setkali, bylo to jako by se viděli poprvé a znovu do toho padali. Jako nádherná letní bouřka, ohnivý paprsek, jizva, co se sama znovu objevuje.
Ester… Příliš mnoho složitostí.
Dobře, že to ukončila… Bude teď víc v práci…Zarazil se…Tou větou se pobavil sám… Jak by on mohl vlastně být ještě víc v práci? Vždyť tam už teď trávil většinu času, aby nemusel být doma…
Bude těžké zvyknout si na jednorozměrnost… řeči o kabelkách, pleťových maskách, vlasech, jídle a strachu z tloustnutí. Když mohl utíkat v myšlenkách pryč, bylo to snazší… Teď nebylo kam jít.
„Četl jsi tu knihu?“ zeptala se ho Ester kdysi. „Tu, co jsem ti dala k prvním Vánocům, víš? A prosím nelži…“ Všechno v něm volalo, že lhát by měl. Odpovědět, že ne, že si to ani nepamatuje, že dostal tolik knih a málokdy ho nějaká zaujme… Poslední, která ho zaujala byla... Co měl říct? Že má v sobě zapsaný téměř každý slovo, každou stránku. I to, jak a kde mu ji nechala? Ta kniha byla o nich. Doufal tehdy, že až se po svátcích znovu uvidí, sebere odvahu a... Pak se všechno ale dost blbě zamotalo…
Předchozí kapitoly:
Kapitola 1 Čarodějův cylindr
Kapitola 2 Příběh Valentýnský
Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...
Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů
Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít
Kapitola 6 Moje oblíbená chyba
Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní
Kapitola 8 Nerovný soupeř
Kapitola 9 Špatný až na kost
Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...
Kapitoa 11 Růže
Kapitola 12 Rozeznávám
Kapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!
