Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kapitola 49. Budeš si mě pamatovat?

Michal slyšel od kolegů, že se Ester brzy vrací do práce. Jak jí to jen vysvětlí? Stalo se toho tolik od chvíle, co se neviděli.

Připadal si jako ten největší grázl na světě. A asi i byl. Na druhou stranu, jaký další důkaz, že k sobě prostě nemůžou, ještě od života chtěl? Přece nejde opustit těhotnou manželku, nevidět zblízka vyrůstat svoje dítě. Najednou neuměl být takový sobec… Nemohl ani spočítat, kolik let se s Mirkou snažili, než to vzdali. Řekli jim přece, že děti mít spolu nemůžou. Jsou nekompatibilní. Mirka má prý „nepřátelské“ vnitřní prostředí. Jak trefné to bylo… Ale teď to přišlo. Jako znamení. Ester to pochopí, uvažoval si pro sebe skoro polohlasně, ale pochyboval. Pochopí? 

Ester si jejich první setkání po vynucené více než měsíční přestávce přehrávala v mysli mnohokrát. Mělo různé podoby a pokaždé to dopadlo jinak. V prvních týdnech v sobě měla hodně vzteku. Představovala si první pohled, který po něm mrskne. Její výraz, který řekne přibližně 15 věcí a ani jedna nebude přívětivá. „Neměl ses pro mě vracet a tahat mě do New Yorku. Bývala bych byla už v pořádku. Ale ty sis nemohl tuhle kapitolu odpustit, viď… Bylo příliš lákavé mě znova zničit, že jo?!“  To byla slova, která by mu nejspíš řekla. Ale jak se dny vršily na sebe, vztek slábl, obraz se rozšiřoval do většího a většího záběru, pomalu viděla i širší rám událostí, vracely se krásné momenty z Ameriky. Sdílené chvíle, probuzení i usínání. Blízkost. Neskutečná něha. A přišla snad i jakási úleva. S Lichou se sešla ještě několikrát, aby probrala, co dál.

Ten den ráno se probudila bez hořkosti, spustila bosé nohy na studenou zem a protáhla se. Pak se odhodlaně oblékla do kostýmu. Dneska se s ním potká. Nemohla už ale zpět do jejich zacyklené beznaděje. Jen nevěděla, jak mu to říct.   

Michal už byl v práci, pokračoval v balení, vyklízel zásuvky a poličky, rovnal staré papíry do složek a vyhazoval nepotřebné. Nemohl ani uvěřit, kolik zbytečností tu za ta léta nashromáždil. Když si udělal přestávku na kafe a narovnal ohnutá záda, uviděl ji. Právě přišla. Mluvila se šéfem, který ji po nemoci vítal zpátky. Stála ve dveřích kanceláře na druhé straně místnosti a byla tak daleko a přitom úplně blízko. Kývala hlavou, úsměv, rty, všechno bylo tak povědomé, jakoby se rozloučili před několika minutami. Podívala se jeho směrem. Na tuhle chvíli oba čekali a i kdyby uplynulo milion let, ten pohled by dopadl stejně. Smutno-nekonečně-beznadějně živoucí horká výbušná milostná směs.

Ester se udělal v krku pořádný knedlík, když ho uviděla. Oči ji pálily, ale nemohla je od něj odlepit. Všechno bylo zpátky. Nenáviděla ten pocit a milovala zároveň.

Sedla si k e-mailu a napsala: Dneska končím v půl šesté. Chci s tebou mluvit. Nutně! Jestli je velká zasedačka volná v tu dobu a bude tady klid, promluvíme si tam. OK? Odeslala. Sledovala, jak Michal sedl k počítači a četl její slova. Pokýval na dálku a rychle odpověděl: „Budu tam.“

Během dne se pak vzdáleně míjeli na chodbách, v kuchyni, u kopírky, ale nemluvili spolu. Občas si nedobrovolně vyměnili pohled, kterému nešlo zabránit. Na rozdíl od minulosti se tomu ale vyhýbali.

Kolegové postupně opouštěli kanceláře a firma se vyprazdňovala. Michal měl už všechno skoro spakováno. Podíval se na hodinky a pak směrem k ní, kývla hlavou, že je připravená. Vzal klíče od zasedačky a vyrazil.      

Odemkl, rozsvítil světlo a stáhl rolety, aby je nikdo nerušil. Ester vešla. Otočil se a ucítil známou vůni. Nerozpakoval se ani na okamžik, beze slova ji popadl a přitáhl k sobě. Ani se nepozdravili a začali se líbat. Obě jejich hlavy měly v tom okamžení vypnutou jakoukoliv racionální část. Vítězila neukojitelná odkládaná touha. Michal rychle otočil klíčem ve dveřích, Ester při tom svíral v náručí. Nebránila se. Neměla jak. Cítila jen žár..

Je to naposled, běželo Ester zatemněnou myslí, když ze sebe navzájem rvali šaty. Je to naposled, řvalo všechno v Michalovi a bylo mu jedno, že ho asi nejspíš roztrhá na kusy, až jí řekne, co jí musel říct. Ale teď ne. Později.

Ohluchli, oslepli, jen byli a nechali se unášet tou nadpozemskou a přitom nízce živočišnou silou. Nezáleželo jim na tom, že nejspíš dělají hluk, všechno jim bylo v tu chvíli jedno. Milovali se na stole i na zemi, jako dvě nenasytná neukojitelná zvířata. Něha střídala sílu, drápy se zatínaly do masa, aby se v následující vteřině proměnily v nejjemnější doteky. Tanec, zápas, extáze, splynutí a zase znovu. Rty je bolely, jak silně je k sobě přisávali. Byli zpocení, mokří, ale neúnavní. Trvalo to dlouho, nešlo přestat.

„Je to celé v háji!“ řekla, když skončili a leželi nazí na zemi. „Neumíš si ani představit jak!“ zareagoval Michal. „Už nechci ten náš „dar“!“ obrátila se k němu a byla překvapená, že jsou na stejné vlně. Michal se posadil a začal se oblékat. Naposledy se dotkla jeho nahých ramen, než zmizely pod pomačkanou košilí. Na to, co se jí chystal říct, potřeboval trochu důstojnosti. Ester na sebe rychle natáhla, co našla rozházeného po podlaze a sedla si odevzdaně na židli. „Viděla jsem, že si celý den balíš věci. Co se děje?“ zeptala se pak. „Myslím, že mě zabiješ…“ začal Michal TEN rozhovor. Vyčkávala.
„Mirka je těhotná,“ řekl s naprostou beznadějí v hlase. Čekal, že ho Ester praští, bude křičet, zkolabuje… Byl připravený na všechno. Ester se k němu obrátila, doširoka otevřela překvapené oči, chvíli lapala po dechu, ale pak vyprskla v nezadržitelný smích. „Cože je?“  Smála se čím dál víc. Michal se na ni chvíli díval, a když zjistil, že se opravdu baví, rozchechtal se taky.

„No, to snad ne…“ ohýbala se Ester smíchy. „Ty a já… to je tak úplně pitomej příběh! O tom by měl někdo napsat román. Čekala jsem hodně, ale tohle je fakt moc!“ Po tváři jí tekly slzy, a když se trochu uklidnila, dodala: „Přišla jsem se s tebou rozejít a celý den myslím na to, jak to udělat, aby se to konečně podařilo a jak to udělat šetrně. Ani nevíš, jak blbě a provinile jsem se cítila, když jsme tu prováděli všechny ty věci… A přitom jsi nám nachystal takovou pěknou "vychytávku", jak z toho ven.“

Michal se k ní naklonil: “Jsi nejlepší ženská na světě, víš to?“ Dal jí pusu. Zřejmě poslední. „Hodně jsem přemýšlel, když jsi tu nebyla. Třeba mám svým způsobem bolest rád. Je to součást mojí existence.“ Ester pokývala hlavou. Michal pokračoval: „Dal jsem výpověď. Zítra jsem tu naposledy. Protože… vidíš nás. Dělo by se to pořád. Ty a já jsme s normálním bytím si poblíž neslučitelní.“ Souhlasila. Bylo nezvykle krásné alespoň jednou se na něčem shodnout, i když to byl rozchod.

Ester se nadechla: „Dávej na sebe pozor. Slib mi to. Žila jsem vedle tebe, měnila se vedle tebe. Znám tě. Víš, někdy, když jsem se na tebe dívala, jak dřeš v práci, jak se honíš a zůstáváš přesčas, abys nemusel k Mirce domů, jak chceš úspěch a odečítáš svoji hodnotu jen z očí a pochval jiných lidí, měla jsem o tebe strach. Nabral sis toho hrozně moc, abys vyplnil to prázdno. A nevím, jestli máš ty správný cíle…“
Naklonil se k ní a položil si k ní hlavu. Pohladila ho po vlasech a připomnělo jí to krásné odpoledne v Americe na pláži. Chtěla pokračovat: „Mám nějak pocit, že jedinej správnej cíl je být, co nejvíc v rovnováze a nechat se řídit radostí. Chtěla jsem poznat lásku, nekonečnou, sžíravou a stalo se. Byla jsem milovaná. Víc, než jsem kdy doufala. Děkuju ti za to. A přeju ti štěstí a klid… Chci vědět a cítit, že i když nebudeme spolu, že jsi šel spát a probudil ses se stejně dobrou náladou bez těch výkyvů. Že tě nic nerozházelo, nic tě nevyděsilo, nezklamalo a že najdeš vnitřní klid. Na tom mi opravdu záleží.“

„Zkusím to,“ Michal ji naposledy objal. Pak otevřel dveře a chtěl odejít. Obrátil se ale ještě a řekl: „Ty a já jsme New York, pamatuj si to, prosím. Jsi moje. Navždycky! Kdykoliv zavřu oči, budu tam s tebou. A jednou si tě stejně najdu!“ Pak zmizel v chodbě.

Ester ještě chvíli seděla v místnosti a neuměla ani popsat tu směs emocí, která jí kolovala v krvi. Měla být smutná, zdevastovaná, ale tělem jí přitom probíhal divně lehký a hřejivý pocit. Zhroutit se může později.

Došla do kanceláře a něco hledala. Věděla přesně co. Snad to ještě stihne odeslat, aby si to poslechl, než mu zítra odpojí firemní mail. Byla to písnička od Sarah McLachlan s názvem: Budu si tě pamatovat. (I Will Remember You). E-mail rychle odeslala. Pozítří už tu bude sama. Už pořád teď bude sama.  Rozhlédla se po prázdné setmělé kanceláři, kde byli zapsaní do všech zdí, do každého papíru, do kapek na oknech, nadechla se a pak vyrazila k výtahu.

Sarah McLachlan I Will Remember You
Budu si tě pamatovat
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tě život minul
Neplač pro vzpomínky
Vzpomínej na dobré časy, které jsme měli
Nechala jsem je proklouznout mezi prsty, když se věci zamotaly
Jak jasně jsem tě poprvé uviděla smát se ve slunci
hned jsem chtěla cítit tvé teplo, chtěla jsem být ta jediná
Budu si tě pamatovat
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život jen tak prošel kolem tebe
Neplač pro vzpomínky
Jsem tak unavená, ale nemůžu usnout
Stojím na okraji něčeho až příliš hlubokého
Je až směšné, že oba cítíme tak mnoho,
ale nejsme schopni slov
Uvnitř křičíme, ale nikdo nás neslyší
Budu si tě pamatovat
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život proplul jen tak kolem tebe
Neplač pro vzpomínky
Strašně se bojím tě milovat, ale ještě víc se bojím prohry
Lpím na minulosti, která mi nedovolí si vybrat
ale když byla tma, hluboká a nekonečná noc
Dal jsi mi všechno, co jsi měl, dal jsi mi světlo
Budu si tě pamatovat
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život prošel kolem tebe
Neplač pro vzpomínky

 

 

Autor: Tereza Boehmová | čtvrtek 10.3.2016 9:46 | karma článku: 13,35 | přečteno: 665x
  • Další články autora

Tereza Boehmová

Knížka pohádek Zuzanka a Goldýš slavnostně pokřtěna a vypravena do světa

Publikuji (jako soukromý blog) pár fotografií z uvedení knížky pohádek Zuzanka a Goldýš na trh. Na křtu panovala veselá atmosféra, přišlo hodně lidí a spoustu podpisů si užily i dvě ilustrátorky Anna a Emma Boehmovy.

8.11.2018 v 17:03 | Karma: 5,71 | Přečteno: 299x | Diskuse| Média

Tereza Boehmová

Pozvánka na křest knihy Zuzanka a Goldýš

Milí čtenáři a blogeři, podařilo se mi dopsat knížku pohádek Zuzanka a Goldýš, která se teď objevila v kamenných obchodech i online knihkupectvích. Srdečně Vás zvu na křest 18.10. 2018, v 17:00. Neoluxor, Václavské nám. 41, PH 1.

30.8.2018 v 20:24 | Karma: 7,08 | Přečteno: 297x | Diskuse| Kultura

Tereza Boehmová

Milí voliči Andreje Babiše, prosím odpusťte si už…

Znáte ten příběh... Byla krásná, mladá, sexy, zdála se čestná, přímá a upřímná, přísahala vám věrnost a vy jste s ní vstoupili dobrovolně a s velkou parádou do svazku manželského.

11.10.2017 v 14:12 | Karma: 44,09 | Přečteno: 8154x | Diskuse| Politika

Tereza Boehmová

Nové články na boehmova.blog.sme.sk

Toto je soukromý článek, kam si budu postupně přidávat odkazy na texty, které zveřejním na blogu sme.sk. Je určen těm čtenářům, kteří rádi četli moje texty - aby je nemuseli hledat. Stačí prokliknout.

23.5.2017 v 11:29 | Karma: 12,65 | Přečteno: 558x | Diskuse| Společnost

Tereza Boehmová

Můj blog najdete nyní "v exilu" na sme.sk

Jak už víte, odešla jsem z pozice administrátorky blogu iDNES.cz na protest proti zneužívání médií vlastněných šéfem ANO Andrejem Babišem pro vlastní politické potřeby.

14.5.2017 v 17:38 | Karma: 15,79 | Přečteno: 725x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Zpět mezi muže, nebo tě čeká blázinec, slyší transgenderová politička v Rusku

25. června 2024  20:45

Své nedávné prohlášení, že se vrátí k původní mužské identitě, vysvětlila první ruská...

Nedostatek znalců protahuje soudy i o rok. Kolaps systému má odvrátit novela

25. června 2024  20:27

Když už se k soudu dostaví strany sporu, soudce i svědci, může jednání zdržet nečekaný účastník -...

ANO nedokázalo pohřbít lex Ukrajina. Vadí mu příchod mužů v produktivním věku

25. června 2024  6:10,  aktualizováno  20:25

Hnutí ANO se ostře kriticky vymezilo proti návrhu vlády Petra Fialy na další prodlužování dočasné...

Rusko zablokuje přístup k evropským médiím. Jourová: Nesmyslná odveta

25. června 2024  13:57,  aktualizováno  20:20

Rusko uvedlo, že v rámci odvetných opatření bude na svém území omezovat obsah více než 80 médií z...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 393
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4507x
Nová knížka pohádek Zuzanka a Goldýš mi vychází právě nyní, už je v knihkupectvích nebo možno koupit i přímo na www.boehmova.cz

Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek.  Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.

Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.

Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/