Obešel blok a pak ještě jeden. Normálně by se asi uzavřel do sebe a strávil delší čas o samotě couráním městem, než by naštvání pozvolna vyprchalo.
Teď se zastavil a posadil se na hydrant u silnice, pokoušel se setřídit si myšlenky rychleji. Při tom sledoval několik urostlých chlapů, jak opravují silnici za plného provozu a hlasitě se u toho baví. Měli krásnou newyorskou angličtinu. Bylo to další sluncem prošpikované hlučné ráno. Na počasí měli tento týden štěstí. Nepřekvapilo ho to. Když byli spolu, příroda jim většinou přála.
Přibližně po patnácti minutách si uvědomil, že vůbec nechce být naštvaný. Dopachtil se do bodu, kdy se rozhodl jí věřit. Nemohl přece kazit tyhle dny. Tu šanci být spolu, tady a teď. Nevěděl, jestli to nejsou ty jediné chvíle, co dostanou. Došel k nejbližšímu stánku s květinami a koupil nádhernou velikou kytici. Pak se pomalým krokem vracel do hotelu. Cestou si uvědomil, že ještě nesnídal. Koupil v bistru kávu do ruky a na barové židli snědl rychle výborný cheesecake s malinami. Nálada se mu vracela a užíval si každý lok voňavého nápoje.
Za pár minut už byl zase na cestě k ní. Scházel po schodech do hotelové jídelny a restaurace v jednom. Viděl, jak tam sedí sama, zamyšlená a smutná. Sledoval, jak nese poslední sousto k ústům a pozvolna kouše. Líbilo se mu, že ji může nenuceně pozorovat, aniž by ho kdokoliv známý mohl přistihnout, jak to bývalo doma. Fascinovala ho, od první chvíle, co ji uviděl, byla tak jiná. Obyčejně- neobyčejná, iritující i záhadně klidná. Žena jeho života. Tak rád si to opakoval. Proč jen tak dlouho trvalo, než na to přišel?
Měla dojedeno, zvedla se od stolu a zasunula způsobně židli. Ještě ho neviděla. Ještě ne… Až teď. Hodila na něj tázavý pohled. Usmál se a zamával velikou kytkou.
„Myslela jsem, že mi chceš dát lekci a ztratíš se na celý den,“ vypadlo z ní lehce podrážděně, ale bylo vidět, že ho ráda vidí. „Měl jsem to v plánu. Ale už nemám. Mám lepší nápad. Teď půjdeme nahoru a ty se okamžitě zbavíš té cizí obtížné rostliny a dáš si do vázy tuhle mojí. To je jediná kytka, kterou u tebe v pokoji snesu. Svlékneš se a na kolenou mě ještě jednou důkladně odprosíš.“ Mrknul na ni „a potom můžeme třeba odjet přes záliv lodí na Midland Beach a užít si půl den na pláži. Četl jsem v průvodci, že je tam moc hezky. Bereš?“
„Líbí se mi ta část, kdy se svléknu,“ přitiskla se k němu pobaveně. Pak vzala jeho kytku a stoupala před ním po schodech. Schválně se houpala v bocích, protože tušila, že z toho bude šílet. Otevřela dveře do pokoje a poslušně vyhodila celou zásilku od Jessieho. Tu Michalovu naopak pečlivě a láskyplně umístila do vázy. Pomalu odkládala oblečení na postel a okatě si přitom stěžovala: “Před chvílí jsem si to brala na sebe… svlíkat, oblíkat, už se rozhodni… se tady zbytečně unavuju.“ „Pomůžu ti,“ šeptal a už jí rozepínal knoflík od kalhot. Přesto, že se milovali večer i v noci, neměli dost.
Když skončili, Michal si prohlížel její nahé tělo v denním svitu. „Nedívej se na mě takhle,“ choulila se k němu, aby se skryla před jeho očima. „Nejsem žádná z tvých vypracovaných štíhlých ex přítelkyň, mé tělo použily jako schránku dvě děti, není mi už dvacet a k dokonalosti mám daleko.“
Pohladil ji po vlasech: „Nemám rád fráze a tohle snad není jedna z nich. Jsi nádherná, všechny tvé nedokonalosti i drobné jizvy. Ty noci, kdy jsem usínal bez tebe, jsem si v hlavě promítal tvoje tělo. Znám ho do posledního detailu a nezměnil bych vůbec nic.“ „Jsi hrozná kecka,“ zahihňala se dětsky. Pak zvážněla. „Byly doby, kdy ses styděl se ke mně vůbec přiznat a to i sám před sebou, jen jsi vzpomeň,“ zlobila ho. „Byl jsem fakt strašnej blbec, Ester, ani mi to nepřipomínej.“ schovával obličej do jejích vlasů. „Bylo těžký připustit si, že mám rád trochu jiný ženy, než diktuje módní průmysl. Ale stejně si myslím, žes to na mě poznala hned.“
„Myslela jsem, že jo, ale mátlo mě to zapírání. Trvalo mi hroznou dobu, než jsem přišla na to, že se nesmím měnit já. Ale že si ty musíš přiznat právě to, že mě chceš přesně takovou, jaká skutečně od začátku jsem.“
Opustili hotel a nechali se trajektem dovézt až na pláž. I když to byla obyčejná příměstská pláž, měla své kouzlo. Seděli vedle sebe v písku a dívali se na mrakodrapy vykukující v dálce. Opírala se o něj a jeho ruka spočívala pevně na jejím rameni. Kéž by takhle mohli sedět napořád.
Ester se ještě vrátila k tématu, které probírali v hotelu. „Víš, že stejně pořád pochybuju o tvý odvaze. A ten rozvod ti napůl nevěřím.“
Michal to ale vážně myslel: “Proč?“ zeptal se téměř uraženě.
„Bude to pro tebe znamenat přiznání celé řady věcí. A pohrdání nebo odsouzení od spousty lidí. Jsi na to připravenej? Víš, že v literatuře i filmech jsou tyhle velký příběhy tisíckrát popsaný a nikdy to není jen tak. Ten moment, když se krásnej štíhlej chlap hrdě přitulí ke svý tělnatý přítelkyni, protože tohle má prostě rád. Když dva kvůli lásce rozmlátí zaběhnutý stereotypy a očekávání. Když ženská s dětma uteče s milencem. Nebo když se mladej kluk zamiluje do výrazně starší ženy a veřejně se spolu začnou ukazovat. A když to přeženu, tak příběh, kdy se pitomej nácek zamiluje do překrásný židovky a konečně se mu rozsvítí a popře veřejně všechno, co dřív tvrdil. Skočil by kvůli ní do propasti, kamkoliv.“
„Ty mi dávaš, Ester,“ usmál se Michal. „ Kéž by šlo kašlat na všechno. Chtěl bych, abys se mnou utekla… i s dětma, jako je to v textu písně se jménem Renegates (Odpadlíci). Často jsem na to myslel. Jenže tě znám, jaká jsi zodpovědná a že nás čeká asi ještě pěkně zamotaná cesta. Ale teď si chci jen užít tenhle moment, kdy jsem šťastnej.“ Usmál se a políbil ji zlehka na čelo. Pak jen mlčky seděli, hlavy u sebe a poslouchali, jak se vlny nekonečně tříští o písečný břeh.
Odpadlíci
Uteč se mnou pryč
Ztracené duše v hýření
Utíkající divoce a volně
Dvě děti, ty a já
A říkám
Hey, hey hey hey
Budeme žít, jako odpadlíci
Hey hey hey
Hey hey hey
žít jako dva odpadlíci
odpadlíci, odpadlíci
Ať žijí průkopníci,
rebelové a vzbouřenci
Vykroč a potlač strach
Pojď blíž a nastav uši
Všechna sláva smolařům
Všechna sláva novým dětem
Všechna sláva psancům,
Spielbergům a Kubrickům
Přišel náš čas se pohnout
Přišel čas na odškodné
Je náš čas porušit pravidla
Začněme...
