Michal z kanceláře občas zahlédl Ester přes sklo. Chodila do práce, usmívala se, vyzvedávala děti z kroužků a vypadala podivně pokojně. Doma evidentně zavládla idylka.
Kolem se mrazivě rozlézal poklidně se tvářící namodralý svět. Jako když v tiché místnosti kyvadlo ukrajuje hlasitým kolébáním nekonečný čas na stále stejné monotónní jednotky.
Noc střídala den, občas vyšel měsíc, jindy se obloha šedivě zatáhla a zakryla všechny jejich bývalé hvězdy.
Jakoby tu Ester ani Michal nikdy snad ani nebyli, nezaklínili se do sebe. Jakoby se v minulých letech neodehrály bouřky, nelámaly kusy skal, nepekla se vejce na žhavých rudých střechách, nevybuchovala v nádherných gejzírech oranžovo-krvavá láva.
Tak takhle to vypadá, když je opravdu po bouři? Pomyslel si Michal a cítil se blbě. Jak může tak klidně žít dál, jako bych nikdy neznamenal vůbec nic? Jak to, že klidně dýchá? Vždyť tolikrát řekla, že beze mě nedokáže existovat ani hodinu. Tak jak to, že je pořád na živu? Vzpomněl si na jeden z nejsyrovějších textů od Alanise Morisette „You Oughta Know“. Tuhle píseň sice zpívá vnitřně pěkně naštvaná ženská, ale klidně by si ten text teď vypůjčil a předělal.
Znělo by to nějak takhle…
„A pokaždé, když vyslovíš jeho jméno,
Ví, žes mi slíbila, že mě budeš objímat, dokud neumřeš?
Tak jak to, že jsi pořád naživu?
A já jsem tady, abych ti připomínal,
všechen ten bordel, cos způsobila, když jsi mě tu nechala…
A pokaždé, když zareju nehty, do zad jiný ženský, doufám, že to cítíš…
Cítíš to??? Řekni, cítíš to?“
Musel si tu písničku hned najít a pustit. I po těch letech byla výborná. Trochu se mu ulevilo. Pak začal vyhledávat letenky. Musel Ester dostat odsud. Z té její teplé zavedené vylhané nudy. Z toho umírání zaživa ve vlnách všednosti. Potřeboval ji. Konečně možná pochopil, jak se v minulých letech musela cítit. Strašně bolelo ji teď sledovat. Falešně přešťastný svět. Byla na oko tak v pořádku, až se mu svíral žaludek. Chyběly mu dokonce i ty její výčitky... něco, cokoliv....
Její ladně zvadlé pohyby, z nichž smutek cítil jenom on. Měl na to radar a znal ji natolik dobře, aby v něm všechno křičelo, že takhle to nemůže nechat, protože je to špatně. A pokud měl jenom jeden život a konečně našel to jediné, co chtěl a došel k tomu, že to chce za všech okolností, musel se o to porvat a to třeba i ne zcela fér prostředky.
Služební cesta! Napadlo ho a začal hledat…
Vytáhl kartu a zaplatil expresní online platbu za dvě letenky do New Yorku. Amerika mu přišla jako skvělé místo pro nový začátek. A ten potřebovali. Aspoň na týden… Daleko od všech, kde je nikdo nezná.
Pokud se mu podaří přesvědčit ji, aby do toho letadla nasedla, věřil, že dál už si poradí. Přece ví, jak na ni. Měl všechny páky a tlačítka a měl roky zkušeností. Jen najít, kde se znovu zaplaluje ta vyhaslá jiskra…
Kapitola 1 Čarodějův cylindr
Kapitola 2 Příběh Valentýnský
Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...
Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů
Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít
Kapitola 6 Moje oblíbená chyba
Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní
Kapitola 8 Nerovný soupeř
Kapitola 9 Špatný až na kost
Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...
Kapitola 11 Růže
Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!
Kapitola 14. Lichá
Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud
Kapitola 17. Hotel U tří králů
Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola
19. Tvar mého srdceKapitola
20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)
Kapitola 21. Mysli na děti!
Kapitola 22. Hologram
Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí
Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…
Kapitola 25. Slaměnka
Kapitola 26. Kaktus a chodící výčitka
Kapitola 27. Sen a fáze tělesnosti
Kapitola 28. Lovená, štvaná zvěř
Kapitola 29. Měla bys vědět
