Navzdory tomu, co se dělo v realitě, se jí té noci o Michalovi zdálo. Překvapilo ji to, protože si nepamatovala, že by někdy vystupoval v jejích obyčejných snech.
Během let spolu zkoušeli mnohokrát na dálku navázat kontakt v jakémsi vědomém mezi-spánku. Spojení během uvolnění a relaxace už zažila. Když se to povedlo, byla to nádhera. Vidět jeho obličej vznášející se nad jejím tělem, téměř cítit doteky…
Ale pokaždé, když tvrdě usnula, žádnou roli nedostal. Přitom na to, kolik myšlenek mu tehdy věnovala během dne, by čekala, že v jejích snech bude neustále.
Ester myslela na to, že sny mají kompenzovat to, čeho se nám ve dne nedostává, umíme si v nich plnit přání a žít druhý život, nad kterým ale díky podvědomí nebezpečně ztrácíme kontrolu. Jeho nepřítomnost ve snech si vysvětlovala tím, že prostě nechtěla snít, chtěla ten příběh žít opravdu. Možná proto doteď nedostal propustku. Doteď… Byla v tom symbolika, obraz další změny?
Sešli se v nějaké potemnělé třídě nebo kurzu, který Michal energicky vedl. Ester sice nebyla účastnicí toho kurzu, ale měla za úkol něco mu přinést. Co, nebylo důležité, takže to zapomněla. Sedla si do lavice a zůstala. Jeho oči ji opatrně sledovaly a ona jako obvykle předstírala, že si ho nevšímá a že ji nezajímá. Netrvalo dlouho a ostatní dostali samostatnou práci. Ester musela do jeho kabinetu.
Usadila se na pohovku a Michal se nesměle pousmál. Chvíli kolem ní mlčky chodil a trochu nesmyslně uklízel papíry na stole, knihy do knihovny, rovnal židle, těkal pohledem, ale jeho kruhy kolem ní zmenšovaly poloměr. Když se naposledy ohnul, aby u jejích nohou zvedl papír, který tam před třiceti vteřinami schválně upustil, Ester nevydržela a zastavila uprostřed jeho pohyb. Chytla mu opatrně hlavu oběma rukama a přitáhla si jí k sobě. Chvíli si užívala pohled do očí. Místnost se naplnila očekáváním.
Líbali se tak, jakoby to sloveso vynalezli. Nechala ho, aby ji pozvolna svlékal a hladila ho po vlasech, krku, pažích, až po vášnivou elektřinou rozpálená ramena. Sundal si tričko a nahým dokonalým trupem se na ni přitiskl. Nasávala vůni a nechala ho, aby se jí rty i rukama dotýkal všude, kde měl chuť.
Byla už úplně nahá na podivné měkké pohovce ve svém erotickém snu a milovala se s Michalem tak, jak si to pamatovala z dřívějších dob. Nespoutaně, živočišně, ale zatím příjemně. Nechala se rozmazlovat a laskat a oplácela to samé. Dráždila dlouze a šikovně všechny jeho poklady, až přišla pravá chvíle, aby ho zcela obsáhla, pohltila a nechala v sobě ožívat a v zápětí zmírat v milostné křeči. Sama se probudila slastným výkřikem, aby už v bdělém stavu sledovala dozvuky snu na svém třesoucím se zelektrizovaném těle.
Zajímavé… pomyslela si. Tohle nebylo špatné. Škoda, že si to nejde promítat častěji.
Její mysl jí nahodila dosti zvláštní úvahu… Možná, možná… že když ho teď nemilovala jako dřív a uvnitř měla chladno, mohla by „ožívat“ aspoň na okamžik v jejich tělesnosti…
To sice neznělo jako nějaký úžasný závěr jejich mnohaleté osudové lovestory, kdy si několikrát málem zničili všechno, co měli… Ale jednu část její duše ta myšlenka celkem vzrušovala. A jakýkoliv „pocit“ byl v tu chvíli k nezaplacení. Ovšem otázka byla, jestli by to ve stavu, ve kterém se právě nacházel, zvládl on…
Jak v některých věcech byli jako jednovaječná dvojčata, v jiných se nesešli nikdy. Jejich věčné míjení ve fázích, nekonečný zápas, kdy jeden někam došel, pro něco se rozhodl a druhý se v tu chvíli právě vrátil na začátek nebo naopak na konec, chtěl přijít, odejít, něco urvat nebo budovat něco úplně jiného, bylo neskutečně trvale frustrující a na totální nesoulad se šlo stoprocentně spolehnout. Opravdu si přála, aby se alespoň jednou sešli ve svých pocitech a touhách na jedné stránce. A šlo s tím někam hnout.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapitola 1 Čarodějův cylindr
Kapitola 2 Příběh Valentýnský
Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...
Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů
Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít
Kapitola 6 Moje oblíbená chyba
Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní
Kapitola 8 Nerovný soupeř
Kapitola 9 Špatný až na kost
Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...
Kapitola 11 Růže
Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!
Kapitola 14. Lichá
Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud
Kapitola 17. Hotel U tří králů
Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola
19. Tvar mého srdceKapitola
20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)
Kapitola 21. Mysli na děti!
Kapitola 22. Hologram
Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí
Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…
Kapitola 25. Slaměnka
Kapitola 26. Kaktus a chodící výčitka
Kapitola 27. Sen a fáze tělesnosti
Kapitola 28. Lovená, štvaná zvěř
Kapitola 29. Měla bys vědět
