Ester přišla do kanceláře a na jejím stole stál malý napůl rozkvetlý kaktus. Když ho nadzvedla, byl pod ním zastrčený vzkaz. Rozbalila ho a četla.
Milá Ester,
vítej v mém nejnovějším pracovním projektu s názvem „Tvé oživení“… Říkej tomu klidně i revitalizace, jestli chceš.
Tahle „květina“ je pro tebe. Nechtěl jsem ti dávat růži, ani žádnou jinou klasickou kytku. Odmítám tuctovost. Chtěl jsem ti dát něco originálního. Něco, co vystihne, jak se teď možná cítíš. Nedostupná, zakletá, trnitá, pichlavá, ale pro mě jsi to pořád ty.
Mám moc rád kaktusy a tebe ještě víc.
Ester, rozluč se s tím, že bych to teď vzdal. Milovala jsi mě tolik let, musím se k tobě prokopat zpátky, nevěřím, že to je úplně pryč.
Víš, mohl bych se ti do nekonečna omlouvat, mohl bych tě prosit, ale nemyslím, že by to k něčemu bylo. Lepší bude, když si poslechneš něco, co jsem ti právě teď poslal mailem. Možná ti to přijde ode mě krutý. Ale pokud se chci v tobě někam dostat, nemůžu na to jít v rukavičkách.
Tohle je první z mnoha pokusů…
Michal
Dopis... Mail… Kaktus. Kdyby to byla stará Ester, ocenila by hravost a vynalézavost. Teď nevěděla, co říct. Kdyby toho raději už nechal, udělal by nejlíp, pomyslela si.
Kde byl tenhle chlap, když ho potřebovala? Kde byl ten hrdina, když o něco opravdu šlo a lámal jí srdce? Teď ví, že je neškodná, zavřená a studená, takže nemá, co ztratit. Pak ale přece jen neodolala, otevřela e-mail a pustila si písničku, co jí poslal.
Jmenovala se „Right Here“ od Staind
V češtině zněla přibližně takhle:
Ano, udělal jsem spoustu věcí špatně
ale mohla bys trochu ubrat a zkusit vidět všechny ty změny, které dělám
ano, mám pár nedokonalostí,
ale jak je můžeš všechny po jedné sbírat
A házet mi je zpátky do obličeje?
Vždycky najdeš způsob, jak mě tady nechat čekat
vždycky najdeš slova, která řekneš, a já zůstanu a čekám
a když se rozhodneš odejít, pořád tu budu čekat
a hledat věci, co ti říct, abych tě udržel přesně tady
A doufám, že nemáš v úmyslu
být tak povýšená, protože víc už nesnesu
A ty jsi tak nezávislá, nikdy se neohneš
takže se stále ohýbám já, až se zlomím
Zavázal jsem se k tomu pro tebe dobrovolně krvácet
potřeboval jsem naplnění
a to jsem našel v tobě…
Proč mi prostě nemůžeš odpustit?
Místo neustálého oživování a znovuprožívání chyb, co jsem způsobil cestou
Ale já vždycky najdu způsob, abys tu zůstala a čekala
a vždycky najdu slova, abys tu zůstala a čekala….
Ale ty vždycky najdeš způsob, abych tu zůstal a čekal
A vždycky najdeš slova, co řekneš, abych tu zůstal a čekal
A když se rozhodnu odejít
Budeš přesně tady čekat?
A hledat slova, která říct, abys mě tady udržela, abych tu čekal
Ester seděla u pracovního stolu a nemohla se nadechnout. Došlo jí to okamžitě. Sakra. Jak jen mohla podcenit to, co Michal uměl nejlíp. Nečekané zásahy! Přesně, přesněji, než přesně. I do citové mrtvoly. Bylo to jako výboj defibrilátorem. A musela uznat, že tam někde úplně vzadu zachytila svůj slabý, naprosto nepatrný puls. Píp, píp, píp.
Měl tak moc pravdu. Přesně tohle mu celou dobu dělala. Jediné, čeho byla schopná, bylo hrabání se v minulosti. Byla úplná chodící výčitka. Neon! Připomínka každého jeho přehmatu. Koupala se ve vlastní řece bolesti, opakování a nekonečné omílání toho, co se jí stalo. Jak jí ublížil, co jí provedl… Pokaždé, když se někam dostávali, vrátila se do minulosti, začala do něj virtuálně bušit pěstičkami a volat: JAK JSI JEN MOHL! Jak, jak.. jak?! Tady jsi mě bouchnul a tady, tady!
Sbírala jeho chyby jednu po druhé a předhazovala mu je, znovu a znovu. Bylo to tak.
Ester věděla, co musí pro sebe i pro něj udělat. Musí mu odpustit. Ale ne tak, jako dřív, kdy to jen řekla, ale uvnitř byla pořád plná zloby, ublíženosti a při nejbližší příležitosti už zase zatínala drápky a škrábala, kde se dalo. Musela se teď pokusit naučit se odpustit mu opravdově. Napořád.
Sundat ten batoh křivd a ponížení ze zad a vysypat ho na skládku. Otočit se a nechat to tam. Nikdy se tam nevracet. Dívat se dopředu, přestat se trápit tím, co bylo. Hořkou pachuť vyplivnout a nepustit jí zpátky.
Kdykoliv se na něj teď podívá, nesmí vidět minulost. Pokud tohle nedokáže, neměli už nikdy naději.
„Máš pravdu, jako obvykle... díky E.“, odeslala mail.
Kapitola 1 Čarodějův cylindr
Kapitola 2 Příběh Valentýnský
Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...
Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů
Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít
Kapitola 6 Moje oblíbená chyba
Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní
Kapitola 8 Nerovný soupeř
Kapitola 9 Špatný až na kost
Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...
Kapitola 11 Růže
Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!
Kapitola 14. Lichá
Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud
Kapitola 17. Hotel U tří králů
Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola
19. Tvar mého srdceKapitola
20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)
Kapitola 21. Mysli na děti!
Kapitola 22. Hologram
Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí
Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…
Kapitola 25. Slaměnka
Kapitola 26. Kaktus a chodící výčitka
Kapitola 27. Sen a fáze tělesnosti
Kapitola 28. Lovená, štvaná zvěř
Kapitola 29. Měla bys vědět
