Brzo ráno, těsně před východem slunce, měl pláž nejraději. Sedl si do písku, který byl ještě příjemně chladný, než ho vysoké teploty vypraží k nesnesitelnosti.
Zahrabal si kotníky a zápěstí, koukal na vlny a užíval si samoty.
Mirka vyspávala včerejší mejdan – byli spolu v baru - a určitě jí dneska nebude moc dobře, protože ji kolem třetí ráno táhl (pokolikáté už během jejich manželství…) téměř bezvládnou do schodů. Naštěstí skoro nic nevážila. Tentokrát se dokonce pozvracela kultivovaně do koše. Moc tequily… jako vždycky, když se chtěla odvázat. Neuměla nikdy odhadnout chvíli, kdy měla dost. Díval se na ni se směsí lítosti, opovržení a pocitu viny. Kdyby jí dával víc… byla by šťastnější? Ale více čeho… Tolik se dřív snažil…
Mirky pití ho trápilo, ale ještě víc si chtěl promluvit s někým jiným. Kdyby tu byla… zavřel oči a zhmotnil si ji před sebou. Měla rozpuštěné vlasy, bílé volné letní šaty s drobným černým potiskem, který šel rozeznat jen zblízka. Opálené ruce, bosé nohy…
Posaď se Ester, požádal ji. Jeho představa si sedla a zvědavě se na něj dívala. Co teď přijde?
Chtěl se jí dotknout, ale netroufal si. Byla tak skutečná, nechtěl ji odehnat. Ester, chtěl bych ti toho tolik říct, kdybych to uměl. Hologram nemluvil, ale kývl na něj, aby to alespoň zkusil. Líbilo se mu, že mlčí, že mu nemůže skákat do řeči a vést si svou, jak měla ve zvyku ta skutečná. Teď musela poslouchat.
„Já a ženské… to je dlouhý příběh. Víš, pro vás je to všechno tak jednoduchý…Jsem děvkař. Chlap, co se otáčí za každou sukní. Ale zkusila ses na to někdy podívat mýma očima? Co jste všechny vy, co mě svádíte? Čí je to vina… že musím neustále odrážet nájezdy? Znáš to přísloví, že příležitost dělá zloděje?
Jako kluk jsem toho moc neměl ani neuměl. Neměl jsem za zády bohatého tatínka, co by se za mě postavil a někam mě tlačil nebo mi byl vzorem. Škola mi taky extra moc nešla. Byl jsem trochu na odpis. Zachránila mě ale jedna věc.
Zjistil jsem, že se vám (holkám) líbím. A že když se chvíli upřeně dívám, lichotí vám to a hodně mi toho projde. Začal jsem pracovat na tom, jak vypadám, trochu sportoval, zlepšil si tělo. Účes, styl oblékání… Fungovalo to ještě líp.
Ženské mi už nedaly pokoj. Nemusel jsem je nijak uhánět, ani balit. Ony chtěly mě. Lezly mi do postele, dávaly mi dárky a dokonce jsem díky jedné získal svou první práci v reklamce. Šanci jsem myslím využil a vypracoval se sám. Ukázalo se, že na to místo mám a že jsem v tom dokonce dobrej. A myslím, že můžeš sama zhodnotit, kam jsem to dotáhl a tam už mi nepomohl nikdo. Samozřejmě vizáž a časem získané zkušenosti „jak na vás“ mi hodně jdou na ruku při jednáních. Víš sama, Ester, jak je to důležité. A jak to v naší branži funguje. Přitažlivý zevnějšek a charisma je polovinou úspěchu.
Jak mám tedy na návrhy reagovat? Když mi samy dávají klíče od bytu? Zvou mě domů, když manželé vypadnou na víkend? Samozřejmě si můžu vybírat, neberu rozhodně všechno, ale proč odmítat? Zvlášť v dobách, kdy jsem nebyl ženatý? Vy ženské jste strašně nespravedlivé. U sebe nehledáte chybu skoro nikdy… Ale svádíte mě především vy… Vy natřásáte zadky, nosíte výstřihy, tváříte se nevinně. Necháte si ošetřovat rozbitá kolena, jen abyste se mohly víc předklonit a nechat mě nasávat vaši vůni. Je to nefér. Nejsem ze železa.“
Jeho Ester, co se vyloupla z představy, se tvářila neurčitě.
„Já vím, můžeš říct, že je to výmluva. Že jsem toho neměl využívat. Mám být silnější. Ne nějaký otrok pudů. A máš pravdu…. Zničilo mi to do jisté míry i charakter. Také pohled na ženy se nezměnil v nic moc pozitivního… Ale nevím, proč se tolik z vás snaží stát věcí, kterou stačí jen použít a vyhodit.
Co kdyby tě denně 2-3 velmi přitažliví někdy inteligentní, bohatí, zajímaví chlapi zvali na skleničku? Chceš říct, že bys řekla vždycky ne? Sama jsi mi říkala, žes prožila dřív něco podobného…“
Ester kývala hlavou. Vypadala, že to chápe… Škoda, že neměl odvahu promluvit s tou skutečnou.
„Ty víš, Ester, že se snažím s tím přestat. Jen se na ně dívám, občas to asi trochu přeženu… Už s nimi nechodím domů, Mirce jsem se snažil být věrný, vážně... Až s tebou přišlo zemětřesení. A všechno, co jsem si doteď o ženách myslel, se najednou rozpadlo. S tebou to bylo něco jiného. Věřit mi nemusíš, ale je to tak...“
Hologram Ester vzal jeho hlavu do dlaní, pohladil ho po vlasech, usmál se, políbil ho velmi něžně a pozvolna se rozplynul…
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Boyce Avenue (Cover verze od Carly Rae Jepsen)
Tak mi třeba zavolej… (zkráceno)
Hodil jsem přání do studny,
Neptej se, neřeknu ti jaké
Díval jsem se na tebe, zatímco tam padalo,
A teď mi stojíš v cestě
Vyměnil jsem svou duši za přání,
haléře a desetníky za polibek
tohle jsem nehledal,
ale teď jsi v mém životě
Tvůj upřený pohled,
Roztržené džíny, prosvítá kůže
Horká noc, vítr vane
Kam si myslíš, že jdeš, miláčku?
Hej, právě jsem tě potkal
A zní to šíleně,
Ale tady je moje číslo,
Tak mi třeba zavolej!
Je těžké se dívat přímo
na tebe zlato,
Ale tady je moje číslo,
Tak mi třeba zavolej!
A všechny ty ostatní holky,
se mě snaží dostat,
Ale tady je moje číslo,
Tak mi třeba zavolej!
Předtím, než jsi přišla do mého života
hrozně jsi mi chyběla
hrozně jsi mi chyběla
hrozně jsi mi chyběla
měla bys to vědět
hrozně jsi mi chyběla
hrozně jsi mi chyběla
hrozně jsi mi chyběla
Všechny ty ostatní holky,
mě všude pronásledují,
ale ty jsi ta,
co by mi měla zavolat
Kapitola 1 Čarodějův cylindr
Kapitola 2 Příběh Valentýnský
Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...
Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů
Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít
Kapitola 6 Moje oblíbená chyba
Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní
Kapitola 8 Nerovný soupeř
Kapitola 9 Špatný až na kost
Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...
Kapitola 11 Růže
Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!
Kapitola 14. Lichá
Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud
Kapitola 17. Hotel U tří králů
Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola
19. Tvar mého srdceKapitola
20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)
Kapitola 21. Mysli na děti!
Kapitola 22. Hologram
Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí
Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…
Kapitola 25. SlaměnkaKapitola 26. Kaktus a chodící výčitka
