Kapitola 17. Hotel U tří králů

Vstát a odejít od nepořádku, vzdát se naděje, že by člověk získal odpovědi na některé otázky... hezká myšlenka, jenže se velmi špatně v praxi provádí.

Ester měla stovky otázek, které Michalovi nikdy nepoložila, protože věděla, že by pravděpodobně stejně nebyl schopen dopřát jí pravdivou větu. Co se týče odpovědí, bylo to s ním složité. Ester si na to časem zvykla a praktikovala na něj metodu pokus – omyl. Celkem ji to bavilo, někdy…Uhádni, naštvi ho, potěš ho nebo přeskoč a jdi dál. Tak mnoho záhad zůstalo nevyřešených, ale dalo se k nim vracet.

Pamatovala si na dobu, kdy se poprvé rozešli ve zlém, až tak, že spolu "živě" dlouho nepromluvili. Dokonce se ani nezdravili. Jejich jiné formy komunikace však nikdy neustaly, jen změnily charakter. Vydrželi to přibližně rok, pak ale je ale firma vybrala na společný projekt a museli si alespoň občas vyměnit pár vět. Jejich opětovné sbližování by bylo zřejmě pro nezaujatého pozorovatele dojemně legrační. Pro ně však příjemné zábavné energií nabité období.

Ester se rozbrečela a nebyla vůbec k zastavení, když jednoho dne na začátku jara poblíž jejich domu na chodníku našla černou barvou napsaný velký nápis „Promiň“. Bylo to to jediné slovo, které od něj potřebovala slyšet a kterého nebyl tehdy schopen. Netušila, zda ten nápis psal Michal, ale to nebylo zásadní. Trvalo týdny, než pozvolna opršel, chodila kolem něj každý den a pokaždé jí udělal radost.

Bylo těžké si navzájem cokoliv uvěřit. Nebylo jasné, jestli jeden z nich pod rouškou sbližování nestaví past, aby „soupeře“ finálně dorazil. Proto také velmi opatrně využívali jiných metod komunikace, protože jim nikdo, kdo neměl správný klíč, nemohl porozumět, ani nic dokázat. Stali se v tom časem úplnými mistry. Uměli si říct všechno, aniž by si řekli cokoliv. Občas se neubránili vzájemnému potutelnému úsměvu, který sdíleli jen oni dva. I ten šlo ale popřít, kdyby na to přišlo…

Toužili po sobě čím dál víc a při jednáních probíhalo něco, co by spisovatel pravděpodobně nazval termínem „erotické dusno.“

Pak přišla chvíle, kterou Ester dodnes nerozluštila. Dostala finanční odměnu právě za projekt, který vedl Michal. Tušila, že se musel za ni přimluvit a pochválit ji u šéfa právě on a udělalo jí to radost. I když byla  opatrná. Bylo to jednoho pátečního večera, když jí ředitel volal, že obálku s poukazem má u Michala v kanceláři a ať se u něj před odchodem staví. Ester si nebyla jistá, co to přesně znamenalo v jejich situaci. Docela ji to zaskočilo, nechtělo se jí ani moc si to vyzvednout. Ten večer navíc spěchala na třídní sraz a tak se rozhodla Michalovu kancelář minout a odměnu si vybrat jindy.

Skoro se jí povedlo vyklouznout. Ale Michal jakoby to tušil, vyšel v poslední chvíli ze dveří a zavolal na ni, aby se vrátila. Jejich oči se setkaly, měla pohled plný zmatku a otazníků, ale neříkala nic. Co ode mě chceš? Chceš mi znovu ublížit? Je to snaha o kontakt? Náhoda? Touha po smíření? Převzala obálku, poděkovala a vyšla rychle na ulici ven.

Otevřela ji až po chvíli. Byl v ní podivný malý lísteček s nápisem „Dnes“, poukázka se slíbenou finanční odměnou a na obálce pečetidlem vyražený nápis „Hotel U tří králů“. Zírala na papírek. Znamenalo to něco? Byl to vzkaz nebo jen hra? Omyl s již použitou náhodnou obálkou? Proč ten lísteček s textem?

Stála na ulici a kroutila hlavou. Tohle bylo pro Michala tak typické. Nemohl jí zavolat, dát jasně najevo, co chce… Byl to půl krok, který by ona musela dotáhnout. Musela by se ptát, co to znamená a pokud jí chtěl dostat do pasti a udělat z ní pitomce, dala by mu k tomu opět všechny zbraně. To zrovna! Ani náhodou.

Šla by s ním tehdy nejspíš kamkoliv, kdyby se ale zeptal přímo. Nechtěla mu volat, nechtěla mu psát. Věděla, že tohle je asi nějaký důležitý milník a že když neudělá nic, bude to mít důsledky. Ale prostě se rozhodla předstírat, že vzkaz nepochopila a pokračovala s rozházenými myšlenkami na předem naplánovaný sraz…

Nikdy o tom už nemluvili a Ester se nikdy – ani později – Michala přímo na ten večer nezeptala. Co chtěl, aby tehdy udělala? Co bylo cílem toho "pokusu". Co by bývalo bylo kdyby? Jeden z otazníků trvale visící ve vzduchu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapitola 1 Čarodějův cylindr

Kapitola 2 Příběh Valentýnský

Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...

Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů

Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít

Kapitola 6 Moje oblíbená chyba

Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní

Kapitola 8 Nerovný soupeř

Kapitola 9 Špatný až na kost

Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...

Kapitola 11 Růže

Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!

Kapitola 14. Lichá

Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud

Kapitola 17. Hotel U tří králů

Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola

19. Tvar mého srdceKapitola

20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)

Kapitola 21. Mysli na děti!

Kapitola 22. Hologram

Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí

Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…

Kapitola 25. SlaměnkaKapitola 26. Kaktus a chodící výčitka