Jak musel zajíček Zlobílek s čertem do Zlobákova

Zajíček měl dny, kdy jeho zlobení nebylo tak hrozné, a pak dny, kdy maminka nevěděla, co si s ním počít. Zajíček fňukal, otravoval, nenechal maminku ani chvilku pracovat, když potřebovala něco dopsat nebo spočítat.

Ilustrace: Radek Mikuláš

Věšel se jí na nohy, kousal ji do ruky a nechtěl být ve svém pokojíčku sám, přestože tam měl spoustu hraček. Dupal, vztekal se a choval se zkrátka hrozně. Maminka už si nevěděla rady, a tak řekla: „Zajíčku, Zlobílku, raději přestaň zlobit, copak nevíš, co se stává zlým a zlobivým dětem? Přijde si pro ně
čert!“ Zajíček se smál a mamince nevěřil.

Za chvíli se ale v okně objevila čertovská hlava. Nebyl to žádný strašidelný čert, spíš takový rozpustilý rarášek. Zajíček se ho nebál, ale když se čert zamračil, Zlobílek se lekl a přestal vyvádět. Čert pokýval hlavou a zmizel.
Zajíček na něj brzy zapomněl a dal se znovu do zlobení. Tentokrát už čert zaťukal na okno a zajíčkovi pohrozil, že jestli toho nenechá, bude zle. Zajíček se na chvilku uklidnil, ale za okamžik už zlobil zase. A pořádně. Čert se rozzlobil, vletěl dovnitř a popadl zajíčka za uši, přitom zamával na maminku, aby se o Zlobílka nebála, že ho jenom trochu postraší a brzy vrátí zpátky, a pak se s ním vydal na cestu. Zajíček cestou prosil a naříkal, ale čert se už nad ním neslitoval a odnesl jej do Zlobákova, kde žijí samé zlobivé děti.
Sotva zajíček přistál ve Zlobákově na zemi a čert odletěl, obklopily ho všechny děti, které tu taky byly za trest, stejně jako zajíček. A že to byly děti opravdu moc zlobivé, zlobily celý den a ubližovaly si navzájem. Začaly do zajíčka strkat, štípat ho, bouchat a tahat za uši. Navzájem se praly o jídlo,
hračky i o vlastní oblečení. Vlasy měly rozcuchané, trička potrhaná, po těle
spoustu modřin, ale pořád jim to nestačilo.

Zajíčkovi se ve Zlobákově nelíbilo. Byl to sice zajíček Zlobílek, který uměl zazlobit a pořádně maminku naštvat, ale v duši to byl vlastně hodný kluk, který se jen často nudil a pak vymýšlel hlouposti. Tenhle svět zlých dětí mu nepřipadal jako místo, kam patří. Stýskalo se mu po mamince a chtělo se mu

brečet. Přece tady nebude žít navždycky?
Zlé děti se mu smály a udělaly kolem něj kruh, do rukou si vzaly kameny a už už je chtěly po zajíčkovi házet. V tu chvíli se ale naštěstí objevil čert. Usmíval se, zvedl zajíčka do vzduchu a zase ho opatrně přinesl domů
k mamince. „Děkuju ti, zajíček tu lekci potřeboval,“ mrkla na čerta maminka a zamávala
mu na rozloučenou. „K službám, kdykoliv, madam,“ zasalutoval čert. „Bylo to hrozné, mami!“ vyprávěl Zlobílek, „tak zlobivé a zlé děti jsi nikdy neviděla!“ „I viděla,“ zasmála se maminka, „dost často mám takové
Zlobidlo ze Zlobákova přímo doma!“ dodala. „Já nejsem jako oni!“ dušoval se zajíček. „Dokážu ti to!“ sliboval. „Tak to jsem opravdu zvědavá,“ pohladila maminka Zlobílka po hlavě. „Už abys s tím začal…“

Ukázka z knížky

Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy

(více v autor info)

Ilustrace: Radek Mikuláš

další ukázky:

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/156159/Zajicek-Zlobilek-a-vila-Neporadnice.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/153911/Marenka-vejtaha.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/151417/O-Eme-a-drevenem-vlacku.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/144248/Jak-Zlobilek-vyhnal-Fnukalka-Frfnalka-a-Hadalka.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/137784/O-princezne-ktera-se-mohla-vysvobodit-jen-sama.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/129125/Jak-si-Zlobilek-nechtel-strihat-nehty.html