V první části jsem vám nabídla fotografie českých zákoutí Dublinu. V dnešním pokračování se podíváme na Dublin očima turisty, který musí vidět hlavní lákadla a atrakce tohoto podivuhodného města.
Centrum Dublinu, hlavní náměstí čtvrti Temple Bar, které se kvůli nočnímu řádění opilých rozjásaných turistů, přezdívá Temple Barf. Barf můžeme volně i nevolně přeložit jako zvratek. Ve dne je tu až překvapiný klid.
Jeden z pouličních umělců, kteří tu přímo na ulici modelují z písku neuvěřítelné sochy.
Občas je těžké rozlišit pouliční umění od žebrání, ale to není žádné specifikum Dublinu. Je tomu tak všude.
I když má Dublin poměrně malé centrum, pokud chcete opravdu poznat město, je lepší využít nabídku některé z autobusových společností nabízejících možnost HOP ON a HOP OFF. Tak můžete projet město a u zajímavých míst si vyskočit, projít se a zase naskočit zpět do autobusu.
Národní galerie příjemně překvapí vstupem zdarma, ale také obrazy Van Gogha, Pabla Picassa, Evy Gonzales a mnoha dalších. Celkem nás překvapilo, že na to, jaké skvosty tato galerie má, jsou málo inzerované a narazíte na ně zcela náhodou pod nic neříkajícím oddílem Evropské umění.
Na nejznámnělší nákupní třídě Grafton Street to hraje všemi barvami
a je tu taky pořádný nával
Hlavní dominanta O'Connell Street zvana "Spire" neboli hrot měří 120 metrů
A když najdete dobrý úhel, může hrot vyrůstat Jimu Larkinovi z hlavy
Čerstvě natřený bar v Temple Bar čtvrti. O zálibě v natírání všeho a vždy jsem se už zmiňovala minule.
Na domě nechybí slovenská a česká vlajka.
V Dublinu bývá často hustá doprava, aut tu ale jezdí minimálně
Katedrála Sv. Patrika patří k těm památkám, kam je lepší jet autobusem
Clerys clock na O'Connell Street je místo, kde si lidé dávají sraz, stejně jako u nás na Václavském náměstí "POD OCASEM"
pokračování příště, slibuji, že dojde i na ten avizovaný Guinness a Jameson
První díl Dublinu zde
