Poslední část fotografií z našeho prodlouženého víkendu v Irsku. Výlet na pobřeží, Hrad Malahide Castle, Guiness Storehouse, noční Dublin a samozřejmě i můj diplom ochutnávačky Whiskey Jameson.
Příjezd do Guinness Storehouse, kde můžete vidět náznak postupů, jak se pivo Guinness vyrábí. Ale spíše jde o jemně předraženou turistickou atrakci. Vstup stojí 14 euro, ovšem uvnitř dostanete "zdarma" pintu piva.
Hned naproti nablýskané továrně Guinessu se ukazuje poněkud reálnější tvář Irska.
Uvnitř Guinness Storehouse můžete vidět efektní vodopád, který má naznačit, že toto pivo se vyrábí z křišťálově čisté vody
Jsme oddaní pivu a vždycky jsme byli a ve výrobě piva jsme našli, a hledáme, spojení tradice a dovedností dob minulých s tím nejlepším, co nás věda může naučit. Rupert Guinness
Vzorek chmelu, pro Čechy nic nového :)
"Ochutnávací" laboratoř, kupodivu nejoblíbenější část prohlídky :)
Pokud vám doteď přišlo, že prohlídka pivovaru za moc nestála, v proskleném baru s vyhlídkou v nejvyšším patře tohoto muzea piva si určitě přijdete na své. I proto, že zde obdržíte slibovanou pintu zdarma.
Barman v prosklené vyhlídce je poněkud otráven, protože navštěvníků je nadměrné množství a peněz ani dýška se od nich nedočká. Pivo dává za útržek ze vstupenky.
Jako intermezzo se pojďme podívat jak to vypada na slavné universitě Trinity College
Studenti, ale především asi i všudypřítomní turisté, zřejmě často očůrávali rohy, tak si s tím Universita poradila po svém. Kontrast otevřených plastikových pisoárů se starými kamenými budovami je do očí bijící. A - mimochodem - kam mají chodit holky?
Hlavní turistickou vábničkou Trinity College je The Book of Kells, ručně psaná a iluminovaná kniha, v češtině známá jako Evangeliář z Kellsu. Uvnitř se bohužel nesmí fotit, takže o souboru vzácných knih, starých přes tisíc let, výstavě zvětšenin jednotlivých písmen a maleb i tzv. Dlouhé knihovně, kde můžete vidět, jak se ošetřují starodávné knihy, vám můžu jenom vyprávět a vy mi můžete věřit, ale také nemusíte. Zajímavostí je, že se každý den v knize otáčí stránka, takže můžete, pokud přijdete dva dny po sobě, vidět jiný text.
Studenti a studentky vypadali normálně a ležérně, žádné znaky snobismu.
A po troše intelektuální zábavy opět vzhůru do chřtánu neřesti zvané alkohol. Tentokrát do staré palírny Jameson Whiskey.
Jameson - podle školeného PR průvodce - se narozdíl od všech ostatních značek whiskey 3 krát destiluje a zároveň nezraje v kouři, takže nemá kouřový nádech skotské whiskey a díky tomu má čistší a výraznější chuť.
V Česku vyslovujeme název tohoto nápoje jako "džejmsn", dneska už vím, že správná výslovnost je "džééémesen". Pokud se náhodou na tuto "výstavu" dostanete, nezapomeňte se na začátku přihlásit jako dobrovolník. Pokud budete mít štěstí, budete smět na závěr ochutnávat různé whiskey a hodnotit.
Mně se to poštěstilo jen proto, že z přihlášených vybírali podle toho, kdo je z nejvzdálenějšího kouta světa. Paní z Newcastlu a Londýna jsem hravě porazila :)
Na každém kolečku byl umístěn malý vzorek whiskey. Nejdříve jsme vybrali nejlepší ze tří Irských whisek a pak je porovnávali s Americkou a Skotskou. I když se průvodce moc snažil, já vybrala Powers Gold Label. Ale v průměru mezi všemi ochutnavači zvítězil Jameson.
Zde důkaz, že si nevymýšlím :)
Dala jsem Radkovi ochutnat všechny vzorky a i on preferoval Jameson.
A když už jsme byli pěkně nakopnutí whiskey, mohli jsme pokračovat ve vyhlášené pijácké čtvrti Temple Bar.
Velmi zajímavou atrakcí večerního Dublinu byl pouliční umělec, který založil své umění na tom, že bude, co nejodpornější. Ve strnulé pozici stojí na umělohmotné bedýnce a drží jeden šílený obličej, dokud mu kolemjdoucí nehodí peníz. Když se tak stane, strašlivě dupne na bednu, změní výraz a postoj. V případě větší částky začne dobrodince honit a pokouší se ho/ji políbit.
No řekněte, nechtěli byste ho domů?
Každý, kdo navštíví Dublin, by měl podniknout alespoň jeden výlet mimo město. O Irsku platí, že venkov je mnohem krásnější. Jeli jsme na výlet na severní pobřeží a prohlédli si i Malahide Castle, který však opět zaváněl pastí na turisty. Rozmazlený Evropan, trochu znalý historie, je poněkud zklamán vybavením různých stylů natahaných náhodně do hradu a nepříliš invenčně rozmístěných. Prohlídka má být s průvodcem, ale ve skutečnosti předem nahraný hlas spustíte knoflíkem na zdi. Celý interiér hradu - nesmí se samozřejmě fotit - zavání heslem: sežeňte rychle něco starého, Američanům se to bude líbit. Původní majitelé hradu z rodu Talbotů zde žili mnoho generací a poslední potomek prodal hrad státu v roce 1973. Stát z něj udělal podivnou atrakci, doporučovanou ve všech průvodcích.
Drsné pobřeží nad Dublinským zálivem
Rybářská vesnička Howth.
Krásný výhled na moře
Doufáme, že se vám fotky líbily, fotili jsme je pro vás.
Radek a Tereza
Předchozí části zde:
Druhý díl
První díl
