Dřevěná panna

..............................................................jedna podvečerní

Proč slzy polykáš panenko z dýhy?

kdopak tě vytesal? Kdopak oživil?

na hrudi zanechal krvavé rýhy?

Nepláču panáčku, jen teče smůla

pevná daň za život, pevná daň za city

tak snad tě nemýlí víčka odulá

Až znovu oživnu, paměť mít musím

s nádherou, za krásou vždy číhá stín

ve vlaku se štěstím smutek zakusím

Spirála k bolesti potichu vede

kdo vroucně objímal

krmí tě jedem

Málo je odvahy, pravdy a lásky

můžu tu děkovat pošetilým snům

možná netušíš, dřevo nezná vrásky

sekyrkou uťal jsi větve tvým dnům

Do kouta postav mě něžně, můj milý

bez dechu bez hlesu budu tu stát

poslouchat jak vítr protivně kvílí

i květy dřevěné umí uvadat