„To nejím, to mi nechutná, to nechci!“ ozývá se najednou při jídle. Nechci?! Kam se podělo to milé stvoření, co s radostí ožižlávalo, cokoliv jsme mu dali? Vše nové vítalo s objevitelským nadšením. Teď jsme ve fázi stagnace a trvání na úzkém spektru stále stejných pokrmů.
Moje dite ma poruchu prijmu potravy, chutna ji zelenina!cartoonstock.com
Špagety, špagety, špagety! To je to jediné, co moje dítě s radostí pojídá. A to jen suché se sýrem. Nic jiného na nich být nesmí. Jedla by je klidně i 3x denně stále dokola.
Když už nakrásně chci, aby spořádala něco extra zdravého, musím vymýšlet taková kouzla a čáry, že by snad ani David Copperfield nepohrdl. S jablkem, jahodami, banánem a vařenou mrkví, květákem a brokolicí celkem vyhrávám a podařilo se mi je protlačit mezi každodenní tolerované pokrmy. Navíc, když je dcera zaujatá hrou, nasázím jí nenápadně do pusy pár kousků ovoce, že si ani nevšimne a nestihne protestovat.
V oblasti pojídání syrové zeleniny je to však běh na dlouhou trať a zatím jsme u nulové tolerance. Vím, že nesmím moc tlačit, jinak si k zelenině vytvoří odpor. Musím opatrně.
Minulý víkend snědla dva malé kousky sladké červené papriky. Tvářila se u toho jak u baby Jagy na lopatě, ale příděl statečně schroustala. Co jí vadí? Co je vlastně na té zelenině tak odpudivého?
Dobrý nápad měla naše školka, která jeden týden vyhlásila „týdnem zeleniny“ a proto jsme dětem přinesli různé druhy, aby si z nich pod vedením učitelek samy připravovaly svačiny. Učili se krájet a loupat, což děti samozřejmě milují. Připadají si dospěle a pižlání rajčete, které se krásně rozprskne, nebo napichování okurek na špejle si skutečně užívají. A možná, že někteří zeleninu i poprvé ochutnaly. Bylo to nenásilné a zábavné.
A nebo jinak - věděli jste například, že existuje orchestr, který hraje jen a jen na nástroje z lilků, okurek, mrkví nebo fazolí? Jmenují se Vienna Vegetable Orchestra a nedávno koncertovali i v Praze. Záznamy z koncertů se dají nalézt i na internetu a podívaná je to vskutku originální.
Pro každý koncert si vyrábějí vždy nové nástroje a výroba zabere téměř 6 hodin. Pro vystoupení potřebují: 20 lilků, 12 okurek (dlouhých a rovných), 1 kg francouzských zelených fazolí, 3 kg sušených fazolí, 150 mrkví, 2 hlávkové zelí, 6 kapust kadeřavých, 3 velké dýně, 20 pórků, 25 rajčat, 5 trsů petržele, 10 bílých ředkví, 3 zelené saláty, 8 celerů, 6 celerových natí, 6 velkých zelených paprik, 6 velkých červených paprik, 7 velkých zelených paprik, 10 cuket, 3 kg cibulí, 4 kg brambor a několik slupek z cibulí. Nejde však o pouhé plýtvání. Naopak! Umění hudební se snoubí s kulinářským a po koncertu se podává výborná zeleninová polévka. Tomu říkám vynalézavost! Zelénina být náš pšítel!
záznam z koncertu najdete například zde: http://www.youtube.com/watch?v=hpfYt7vRHuY
Odborníci radí, že zelenina (a hovoříme o pěkné, čerstvé pokud možno geneticky neupravované) by neměla být dětem představovaná a podávaná nudně. Měla by zdobit, doplňovat a bavit. To se lehko řekne, těžko dělá.
Ale když už jsme u humoru a vynalézavosti. Internet je plný vtipů o zelenině, které mohou dětem i dospělým jídlo představit v zábavném světle. Kromě klasických rajčato-kečupových vtipů jich je však většina anglicky, do Češtiny - kvůli slovním hříčkám - nepřeložitelná.
Jeden jsem ale přece jen objevila: „Už jste slyšeli o česnekové dietě? Moc při ní sice nezhubnete, ale z té dálky budete vašim přátelům připadat, tak nějak menší.“
Psáno pro časopis Svět potravin
