Démoni

každý máme své démony a i o těch je následujcí "neveršovánka"

všichni tví démoni nejtemnější

sedí teď u stolu se mnou

jako beránci

víš, tykáme si už dávno

ty a já

já a oni

překvapit mě nemohou

vždyť jsou naší součástí

milovat tebe znamená chápat a vzít si i je

umějí možná trochu zklamat

tu a tam

naposledy jsem v sobě

lžící projedla se až na dno

vykydala bolest

rozbila ten bludný kruh

našla smíření, úsměv a snad i klid

a pokud jsi to neslyšel

nemáš uši

a pokud jsi to neviděl

nemáš oči

nevím, kam a jak teď jít

nevím, jak prokázat, že vím

že tě znám, že předem tuším

a ty zas jako sebe přečtenou máš mě

nemusím se snažit

všechno se děje samo

a to tě tolik děsí (mě taky)

že koušeme si krk

teď jen mrznu

ale pořád věřím

v tu jedinou sirku

a oheň, co ohřeje…

však nespálí to dobré

řetězy spadnou

těla se spojí

tví démoni mě pohladí ve snu

a nakonec, brzy, i ve dne

uvidíme ohňostroj

a já si budu konečně navždycky tebou jistá...