Každému novináři se tu a tam poštěstí, že si s ním tiskařský šotek, kterému samozřejmě nahrává i stres, únava a často i spěch a nepozornost, záludně pohraje.
Jednoho horkého letního odpoledne jsem už neměla myšlenky na práci a hlava byla na dovolené, kam jsem druhý den odlétala. Přesto jsem ještě musela ten den dokončit a odeslat do tiskárny zlomené a zeditované stránky názorů v MF DNES. Na dolní části strany, tzv. podvalu, se rozvalovala delší „čtyřšpalta“ (v žargonu článek zlomený na 4 sloupce) o návštěvě dalajlamy v Praze. Článek to byl převzatý ze zahraničního tisku, hodně jsem jej krátila a byl to text nepříliš zábavný, i když informačně zajímavý. Vím, že jsme během dne několikrát s kolegy měnili titulek, aby alespoň ten přitáhl čtenáře, a jedna z posledních verzí ještě obsahovala slovo dalajlama.
Stránku jsem pak nesla ke schválení službě dne, což je vždy jeden ze zástupců šéfredaktora (tehdy to byl dnešní šéfredaktor HN Petr Šimůnek), a v duchu jsem si přála, aby to proběhlo rychle a nebyly žádné velké předělávky.
Měla jsem štěstí, Petr byl v dobré náladě, spokojen a stránka mohla jít do tisku.
Už už jsem chtěla stránku jedním kliknutím odeslat do tiskárny a přitom jsem druhou rukou do tašky balila věci, abych urychlila odchod, když zazvonil telefon a volal ještě Petr Š., že by přece jen ten titulek u dalajlamy trochu vylepšil. Navrhl: “Mnich v laboratoři.“ Souhlasila jsem a v rychlosti vymazala původní a plácla tam nový. Stránka odletěla směr tiskárna a já překotně vypadla z práce.
Druhý den jsem si již v naprosto relaxované dovolenkové náladě v letadle listovala denním tiskem a jen pro uspokojení duše nalistovala i stránky názorů… Málem mi úlekem zaskočila oliva z martini, když čtu titulek: „DaMnich v laboratoři.“
Hned mi bylo jasné, co se stalo. Část slova dalajlama mi při mazání někde zůstala a ujela do strany, takže jsem ji před odesláním neviděla, a někdo, kdo stránku ještě zběžně kontroloval po mně, část slova „Da“ přirazil ke zbytku titulku, protože se mu ta velká mezera nezdála… Po návratu z dovolené jsem očekávala studenou sprchu nebo pokutu, ale nic se nestalo, a tak jsem na celou aférku neupozorňovala a časem i zapomněla. Celý měsíc se nic nedělo, až jednou se mě jeden vzdělaný a vážený mladý kolega zeptal: „Hele, mně se před časem moc líbil ten tvůj titulek u dalajlamy, to bylo takový invenční a záhadný. My jsme si tady všichni říkali, co to má za skrytý význam, a nemohli jsme na to přijít, ale nikdo nechtěl bejt za blba a ptát se tě, ale já na to pořád myslím a chci to vědět, co to vlastně přesně znamenalo, to DaMnich?“ „No, víš… to se přihodilo asi takhle…“
Blogeři píší pro Léto MF DNES
vyšlo v příloze Léto 3.srpna 2010
