Co tě to stálo?

jedna veršovaná.... skoro v jedenáct, pro zvané

Když  v kolébkách hoří

a já ztrácím cit

když prázdný a chladný

zdá se můj byt

nevíš, že v tu chvíli

nemůžeš jít?

Když mráz mě zas děsí

a v hlavě mám běsy

tak prosím tě, kde jsi,

volala jsem, kde jsi?!

To slovo, tvé slovo

Zabal jen pro mě

Ať příště nepláču v šíleném domě

Se strachem, bolestí, sama, tak sama

Těžko být statečná, těžko být dáma

Víš, že jsem skála

vydržím roky

občas chci zaslechnout na chodbě kroky

Věřím, já věřím že, teď patří tobě

Pohlaď mě, obejmi, ještě nejsem v hrobě

Už nikdy se neotoč

Když mi krev proudí

já přece dobře vím,

jak tvé nohy bloudí

tisíce věcí ti odpustím jednou

strach, lži i čekání

studnu bezednou

jedno však hodně mě trápí a souží

že necháš osud svůj topit se v louži

A přitom stačilo docela málo

Vědět, že jsi se mnou, co tě to stálo?