Blíž

jedna volnoveršová, když je to proměnlivé počasí

zuby samy skrze pusu prodraly se ven

ten úsměv, smích, nešlo nijak zastavit

 z nebe pak padal rozpustilý déšť

vysvitlo slunce, padly kroupy

 a pak zase vítr stromy opíjel

 

a my v tom víru zamotaní

svíjíme se bez milosti den, dva a další den

chytáme chvilky štěstí v temnym moři odpustění

každym ránem, jsme si blíž a zase blíž

to dobře cítím

 

nemám žádnej recept, ani ti nedám záruku

a ty mně taky ne a tak to musí být

někdy vidím za roh, někdy za zeď

ale co je přede mnou, to uniká mi

když ale moje jméno píšeš na nebe

tak vím, že je to sakra správně

a zbytek světa... ať si nohou trhne

 

hlavně to nezkaž(me)….

prosím, tentokrát už ne

 

 

Autor: Tereza Boehmová | úterý 15.4.2014 14:19 | karma článku: 6,05 | přečteno: 356x