Bez dechu

ztratit se umím dokonale

všude a vždycky

uličky, rohy, pasáže

těkavé pohledy

bez mapy plavu

ve velkých kruzích se topím

tenká linka v hlíně

drápy, nohy na stole

překládám stéblo

ne a ne se chytit

běžím,   

vzduch z plic polykám

mušky vztekle plivu

krajinu hladím

dech popadám

a pak náhle

mám pocit,

že všechno, všechno vím

a za ruku popadnu konečně

svůj zoufalý, ztracený stín

a vím, že ho nikdy už

nikam nepustím