Jsou věci, které mě dokážou pokaždé znovu neuvěřitelně rozčílit. Mezi ně určitě patří podivná snaha trapnými obstrukcemi zabránit uskutečnění prokazatelně dobré věci.
V příbramské nemocnici fungoval babybox bez potíží od roku 2008 a pomohl vstoupit do nového života třem odloženým dětem. Protože příbramská „schránka na děti“ patřila mezi první modely a babyboxy jsou dnes vyráběny moderněji, jsou klimatizované a mají lepší signalizační systém, rozhodl se propagátor babyboxů v ČR Ludvík Hess nabídnout nemocnici výměnu boxu za novější model. Jako obvykle se svojí nezdolnou energií, pílí a nadšením sehnal sponzora a zajistil veškeré finance. Vše vypadalo slibně a s pracovnicí ředitelství nemocnice Monikou Bouškovou byl domluven termín výměny na 2.2. 2016. V prosinci 2015 došlo k náhlé změně. Ředitel Stanislav Holobrada Ludvíku Hessovi sdělil, že pavilon, kde byl babybox namontován projde rekonstrukcí, babybox bude vyřazen z provozu a nový nelze instalovat.
Ludvík Hess k tomu v rozhovoru pro jedno příbramské periodikum podotýká: „Nabídl jsem řediteli Stanislavu Holobradovi pět jiných variant k umístění babyboxu a doprovodil demonstračními obrázky. Poté, co jsem zřídil téměř sedm desítek babyboxů, a přes deset let se nevěnuji ničemu jinému, troufám si říci, že jsem nabral jisté zkušenosti. Mluvil jsem s řadou nešťastných maminek před odložením i po odložení děťátka a tak trochu se dokážu vcítit do jejich psychiky. Dokážu si tedy i představit, že je pro ně nejdůležitější především babybox najít. Všechny vědí, že se nemusejí skrývat, že je nikdo nebude pronásledovat, ani trestat. Ředitel Holobrada mi nedovolil babybox namontovat, přestože jsem k osobnímu jednání přijel s připravenou bedýnkou, s nářadím a především se Zdeňkem Juřicou, výrobcem a montérem. Nový babybox mohl být do večera v provozu. Holobrada si vzal několik dní na rozmyšlenou a pak všechny mé návrhy zamítl.“
Nezdá se vám, že ředitel babybox v nemocnici zkrátka nechce a argumentace přestavbou pavilonu je jen výmluva a snaha se „problému“ trvale zbavit? Bohužel není první ani poslední, kdo se rozhodl proti babyboxům vystoupit. V poslední době je to jakási podivná móda.
Ludvíka Hesse osobně znám. Je to člověk, který vydupal ze země úžasný projekt a zasvětil mu veškerou energii, nasazení, čas i peníze. Vytvořil funkční systém, který do dnešního dne pomohl zachránit 130 dětí a podařilo se mu sehnat sponzory pro 68 babyboxů rozmístěných po celé ČR. Na každé „schránce“ je navíc pro nešťastné matky nabídka okamžité pomoci – číslo na jeho mobilní telefon a vzkaz, že mamince v nouzi je schopen ihned diskrétně přijet na pomoc a umístit ji v azylovém domě, který rovněž z darů sponzorů postavil u sebe na statku.
I když jde o tak záslužnou věc, Ludvík Hess je neustále nucen prát se se všemi možnými i nemožnými nástrahami – ať již úředními, právními či trvalým bojem s lidskou omezeností a hloupostí. Jako jeden z mála lidí v tomto státě si skutečně zaslouží již udělené Státní vyznamenání. Znám ho, sláva ho nezajímá, kdyby to šlo, vyznamenání by určitě vydražil a použil na záchranu dalších dětí.
Poslouchám a čtu již několik měsíců plané řeči různých odpůrců babyboxů a to i překvapivě z řad lékařů, kteří by měli - namísto řečí a vymýšlení překážek - mít v popisu práce především zachraňování lidských životů, o které se tu jedná. Argumenty o „nebezpečnosti schránek“ nebo o „příliš snadné možnosti, která nabádá matky k odložení“ jsou naprosto liché.
Nikdo si neumí dost dobře představit situaci, do které se dostane maminka, která zvolí možnost odložení dítěte. Všichni bychom si jistě přáli, aby se tak nedělo, ale realita je jiná – děje se to.
Jakákoliv schránka – a že jde o špičková vybavení s okamžitou signalizací, alarmem a rozesláním zpráv na počítače a mobilní telefony (sama jsem u jedné instalace byla a viděla jsem, jak rychle se systém aktivuje a jak skvěle funguje) – je stokrát lepší, než dítě pohozené ve křoví či v popelnici.
Utajené porody, které někteří lékaři naivně zmiňují, jsou jistě alternativou, ale pro zcela jiný typ žen. Matka, která dojde k rozhodnutí, že dítě umístí do babyboxu, bývá často žena zahnaná do kouta, která se snaží pro své dítě udělat alespoň „něco dobrého,“ protože je schopna vycítit, že na roli matky nestačí, je sama v ohrožení života, bez prostředků nebo třeba prostitutka. Může to být oběť domácího násilí, která sama nedokáže násilníka opustit, ale pokouší se zachránit alespoň dítě. Nebo žena na drogách, žijící zcela mimo systém, bez dokladů, která těhotenství tají a do žádné nemocnice, kde by rodila – i když utajeně – ji nikdo nedostane. Navíc, ČR je tak malá a „ukecaná“ země, že se tu neutají téměř nic, ani utajený porod.
K odkládání dětí docházelo v historii lidstva v každé době. Děti se nechávaly na zápraží domů bohatých obyvatel měst nebo na schodech klášterů, které se o ně – pokud měly štěstí a byly nalezeny včas, než zmrzly - postaraly. Nikoho nikdy nenapadlo schody zakázat nebo pokřikovat, že jsou pro odkládání dětí moc studené či nedostatečně hygienické a že jde o příliš snadnou volbu.
Babyboxy jsou moderní, bezpečná možnost, jak nechtěné děti zachránit. 130 miminek za 10 a půl roku existence „schránek na děti“ je toho důkazem. Nerozumím ani trochu lidem, kteří tomu chtějí bránit nějakými obstrukcemi a pseudo-žvaněním „co by se mělo, kdyby se“.
Nebude-li možnost odložit dítě do babyboxu – je velmi naivní si myslet, že nechtěné dítě prožije šťastný život s milujícími rodiči, kteří podlehli chvilkové slabosti. Daleko pravděpodobněji dítě skončí pohozené ve křoví, mrtvé nebo třeba týrané v příšerných podmínkách – ovšem (a odpůrci babyboxů budou zřejmě spokojeni) s vlastní matkou.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
P.S. Musím ještě dodat, že argumenty odpůrců babyboxů mi připadají asi tak na místě, jako kdyby někdo skočil do řeky a zachránil topícího se člověka a hned by se vyrojila banda protestujících tvrdících, že se nejedná o hrdinský čin, protože při běhu k vodě překročil několik Evropskou unií nepovolených norem, nemá plavecký certifikát ani certifikát záchranáře, překročil povolenou rychlost, neumyl si před záchranou ruce hygienickým mýdlem a neuchopil topícího se správným předpisovým hmatem. Proto by měl dostat zákaz plavání a nejlépe pokutu k tomu!
