- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mám sto a jednu otázku,
na kterou nedáš odpovědi
neuč mě prosit o lásku
dutá jsou slova, víc už nepovědí
jsi lež, jež pravdu uvnitř skrývá
jazyk, hřeb, zamotaný do sebe
ostrý jak týden zatvrdnutá skýva
i když žal uvnitř nezebe
bez řešení jsme, tak to někdy bývá
ty oči s pláčem často opřem do nebe
jednou už tě málem měla
říkáš dokola tak rád
kdy, jak?
o tom já nic nevěděla
toplila se, plavala jsem v moři zrad
vstupenka do ráje se leskla
krví lehce zbrocená
jsem tu možnost asi neunesla
jak vědět, že... skutečně číst ta písmena?
dej nám už sakra jasný návod
jak dobře hrát,
a nezklamat,
jsme smutných duší osvícený národ
jak jen se z toho vyhrabat?
chybám ujít chci, zlobě krky utnout
jak lepší být, snad veselí
ne životem se jenom rychle mihnout
po nocích smutně probdělých
nech panenky už navždy v koutě
vždyť stejně jsem ta jediná
pochyby vždycky znovu naleznou tě
když něco dobré začíná
dovol si štěstí, risk a strmé tobogány
dovol to mně i sobě, dovol to nám
žijeme teď, hned... bez bázně a hany
vyslov heslo a vše, co už máš, ti dám
Další články autora |