Karma

Děkuji, krásně napsáno.

Jen poděkování a . Dnes jsem sledoval pořad o hymně v rámci Historie cs, krásné a dojemné. Prostá oslava krajiny, žádné ostré hrany, žádná divočina, prostě libosad, zahrádka, země česká, domov náš.

Pěkné.

Tuto zem nezkulturňovali jen Češi, ale i německy hovořící Böhmisch, jak se sami nazývali, což v případě Krumlova zrovna sedí. A nejenom Krumlova, který se kvůli tomu musel nazvat "Český". Jako i jiná města. Buďme hrdý na svůj stát i na svoji národnost, to je zcela v pořádku a v těchto a budoucích časech více než potřebné, ale nepovyšujme se na jedinečné. To už zavání šovinismem.

V článku se nikdo nepovyšuje. Ale památka na Sudeťáky je spojená s tím, že nás nenáviděli, nenávidí, vidí v nás podlidi a nejraději by nás zbavili jakéhokoliv práva být v Evropě něčím jiným než otrokem. Tak dej pokoj alespoň 28. října.

K svátku hezký článek

"...nádherná zem, za kterou stojí za to bojovat."

Co tím máte přesně na mysli, tím bojováním?

Ti, co za svou vlast bojovali, ti si říkali prostě čechoslováci. A nedělali mezi sebou rozdíl, atˇ byli jakéhokoli původu. Bojovali za vlast Ač mnozí nemuseli. Pro ně to byla samozřejmost. Vlast a domov bylo pro ně totéžŘíkávalo se tomu VLASTENECTVÍ. A to je spojovalo

Naprosto správná připomínka, díky za ni. 

Možná je to směšování dvou různých věcí, které spolu nijak nesouvisejí. Já jsem třeba hrdá na svoje děti a nepotřebuji uznání celého světa. Jsem na ně hrdá prostě proto, že jsou moje. Stejně jako moje zem, jsem na ni hrdá, mám ji nejraději ze všech. Moje hrdost nestojí na hliněných nohách, takže ji nepotřebuji nijak obhajovat. Je tu krásně, protože je to moje rodná zem a návrat sem je pro mě vždy návrat domů. Znám to tady, mám k tomu vztah, mám tady rodinu. Víc nepotřebuji. Nemusím k tomu jmenovat spoustu vědců, vynálezců, spisovatelů. A naopak dokážu ocenit, že i jinde je krásně, jen to tak nějak není můj domov. To je všechno.

...Samozřejmě netuším  a nemůžu říci s jistotou, že znám přesný důvod sepsání tohoto článku. Ale je dost možné, že autorku, které stejně jako  mne úplně neseděl jeden opačný názor včera na blogu.

Takže já jsem hrdá na to, že při vší té motanici dneska a pocitech, že jsme horší, se najdou ti pozitivní. Neřku-li ti,co to výše popsané a jmenované jmenovat umí a milou národní hrdost v tom nacházejí. Protože mnohdy mnoho výkřiků a opravdová potucha o tom národním veškerá žádná.