Každé lidské gesto sympatie a podpory je moc pěkné, povzbudivé a dojemné, ale je tu doba, kdy jen gesta nestačí a naši zdravotníci potřebují podporu skutečnou.
V posledních dnech se vzmáhají gesta solidarity na podporu zdravotníků úměrně tomu, jak lidé vnímají to, čemu jsou vystaveni zejména ti v prvních liniích a bez odpovídajících pomůcek, jak řídnou jejich řady a odpadají ti nakažení z provozu (zatím jen do karantény, ale v Itálii a Číně, kde byli vystaveni dlouhodobým vysokým dávkám viru, stresu a pracovního přetížení už sčítají jejich oběti na životech).
Každé lidské gesto je moc pěkné a dojemné, ale daleko více než tleskání z balkónů by pomohlo, kdybychom se chovali zodpovědně nejen k nim, nepřetěžovali jejich ordinace s banalitami v této době a pečovali o své zdraví, ale též mysleli na to, jak jejich prosby a volání dlouhá léta zůstaly oslyšeny. Ostatní provozy mohou stávkovat, zdravotníci to udělat nemohou, proto si z jejich symbolických stávek nic nikdo nedělá a nikdo je neslyší.
Lékaři a sestry marně volali veřejnost na podporu, Andrej Babiš jejich požadavky na zvýšení platu, zlepšení pracovních podmínek, kdy jsou zavaleni byrokracií tak, že více než polovinu času věnují psaní papírů a další argumenty smetl ze stolu a nestalo se nic. Dál jede velká část z nich na dvě smlouvy, aby bylo právu učiněno za dost a obešly se nemožné počty přesčasů, které musí odsloužit, aby bylo možno provozovat nemocniční oddělení. S jejich únavou stoupá chybovost, to ví každý, ale po nich je zcela samozřejmě požadována 100% koncentrace v době, kdy jsou zcela vyčerpáni. A v případě, že se chyba dostaví, lynčuje je s potěšením celý národ s novináři v čele, lékaři na rozdíl od zločinců jsou zobrazováni s celým jménem a obličejem, div, že u toho ještě není adresa, aby je rozzlobený dav mohl i s autem shodit někde ze skály.
Těžko se pak podivovat, že odcházeli houfně do ciziny, kde měli kromě několikanásobně vyššího platu též dobré vedení a nebyli vhozeni do systému stylem „tak plav a když budeš mít průšvih, dáme od tebe ruce pryč a obětujeme tě“ a náš systém byl zaplavován zdravotníky z ciziny, kdy je často obtížné se s nimi domluvit, protože neznají jazyk a Lékařská komora dokonce poukazovala na to, že někteří ani nemají požadované doložené odborné vzdělání. I tak je jich někde málo a už nevím, kým to budeme záplatovat nadále. Číňany? Jak se s nimi pacienti a personál domluví? Těžko předpokládat plynnou angličtinu u všech zúčastněných stran.
Prosím, vzpomeňte si na to, až budete tleskat z balkónů nebo jim vzdávat jinak symbolicky čest, případně vás budou ošetřovat, riskujíce své zdraví i život a podpořte je tak, že se pořádně zamyslíte, koho budete volit a jaké podmínky a program má tato strana pro zdravotnictví a jeho lidi a jak se postarala o zdravotníky během této krize.
Ne vše je omluvitelné tím, že pandemii nikdo nečekal a zdravotnický materiál chtějí nyní všichni. Při každém vystoupení vlády bylo čím dál zřejmější, že nejen, že chybí celkový plán, který měl být dávno promyšlený dopředu a kontinuální (tedy něco v duchu: uděláme to a to a když to nezabere a počty nemocných budou ty a ty, uděláme toto a toto atd.), nejen hasit průšvihy z minuty na minutu a měnit co chvíli rozhodnutí, ale že krizový management spustil akci s pomůckami o 2 týdny později, než bylo třeba, protože neměl ani ponětí o tom, že zdravotníci nemají ani základní pomůcky pro boj s koronavirem a poslal na zteč do čelních řad zdravotníky jako vojáky bez jakýchkoliv zbraní.
Když se Komora praktických lékařů vzepřela tomu, aby byli takovýmto způsobem obětováni (odst. 8), dočkali se např. v Ústeckém kraji tak neomalené a nevkusné reakce kraje, kdy je zaklínali přísahou, kterou nesložili a autor se pod to neměl ani slušnost a odvahu se podepsat. Doktoři si dovolili hodně a vyrušili poklidné kruhy úředníků v jejich kancelářích, kde sedí v bezpečí, případně jejich bossové někde nestraší s respirátory řady FFP3, které nepotřebují. Podobně zarážející reakci předvedla i hejtmanka Jermanová.
Vzpomeňte si na to, že oni tu hasí tenhle koronavirový průšvih a riskují nejen zdraví a svůj život, ale často musí být v izolaci od svých rodin, aby si nenakazili a nezabili své starší a nemocné členy rodiny. Pokud tu chcete zachovat naše zdravotnictví tak, jak jsme na ně zvyklí a nechceme, aby nás dobrovolně opouštěli, prosím, myslete to s tou podporou vážně a nezůstaňte jen u toho balkónového tleskání a zpívání.
