Pohodlí nade vše!

9. 7. 2009 (Praha - Blog iDNES.cz) - Hrne se to na nás ze všech stran. Jakoby nestačila zuřící finanční krize, přihnala se ještě velká voda a brala vše, co jí přišlo do cesty – domy, ulice i lidské životy. Zanechala po sobě spoušť a škody zatím vyčíslené na šest miliard. Státu nezbývá, než vydat další dluhopisy a postoupit chtě nechtě zase o krok dál na cestě do dluhové pasti. Léto nás tedy příliš nepotěšilo. A na zimu také nemáme nejlepší vyhlídky - teplárnám dochází uhlí, a tak se řada domácností v zimě buď neohřeje, nebo si za topení pořádně připlatí. Většinou to vidíme tak, že jsme oběti, stíhané ranami osudu. A krčíme se v koutě, očekávajíce další bití. Umíme soucítit s těmi, kteří dopadli nejhůře – na povodňových kontech je už přes šedesát miliónů – ale málokdy si klademe otázky, jestli viníkem je skutečně jen zlý osud nebo také ten, kdo se na nás po ránu kouká ze zrcadla. A když se všechno uklidní, pokračujeme v oblíbené disciplíně národního sportu - řezání větve pod vlastním zadkem.

Jsme-li chudí, zatleskáme masivnímu zdanění těch bohatších, aby buď zchudli také, nebo odešli jinam. A nezajímá nás, kdo nás pak bude živit. Jsme-li bohatí, díváme se svrchu na ty méně šťastné a chováme se k nim, jako kdyby byli bláto pod našimi botami. A vůbec nám nedojde, že tím vytváříme voliče populistům, kteří nás našeho bohatství po úspěšných volbách rádi zbaví. Jsme-li velkopodnikatelé v zemědělství, zpupně pohrdáme přírodními zákonitostmi a je nám ukradené, že kvůli našemu (ne)hospodaření na obřích lánech bez remízků, mezí a větrolamů vytváříme podmínky pro velkou vodu, která pak připraví o střechu nad hlavou n aše sousedy. Už přitom ale nějak neumíme pochopit, že ta voda spolu s větrem časem odnese i tu půdu, na které jsme jako zemědělci závislí a my přijdeme o všechno. Je-li naše domácnost napojena na dodávky tepla z teplárny, klidně dáme při volbách hlas Zeleným nebo ODS, kteří pak rukou společnou a nerozdílnou zatrhnou další těžbu uhlí a rozvoj jaderné energetiky. A pak se ustavičně divíme, proč že máme to topení tak strašně drahé. Pravda, dopředu to mohli vědět pouze voliči Zelených. Voliči ODS byli obelháni a dali to svým favoritům v krajských volbách jasně najevo.

Lidská paměť je ale krátká a volba stále stejných tváří je přece tak pohodlná! A vůbec nejpohodlnější je k žádným volbám nechodit. Neklást si otázky, nečekat odpovědi, nemyslet a o nic se nesnažit. Problém je, že tu naši pohodlnost a netečnost vždycky někdo krutě odnese. Někdo slabý, poctivý a nevinný. Tomu pak pošleme pomocí zprávy sms nějakou tu částku třeba na povodňové konto, usadíme se zase pěkně za zdmi vlastního domova a mneme si tlapky nadšením, že ho ještě máme, že je tam teplo a útulno. Otázkou „jak dlouho?“ se netrápíme – otázky žádají odpovědi a ty zase další otázky. To všechno je velmi nepohodlné. Rabín by řekl - vlastní vady nevyčítej jinému. A TGM by dodal, že lhostejnost je horší, než nevědomost.