Deník jedné plavovlásky - velmi volné pokračování

Březen – jeden by řekl, že už uplynulo dost času, abych byla v pohodě, ale nejsem. Není třeba číst předchozí články, pointa je prostá. Koncem loňského roku jsem „utrpěla“ úraz chlapem. Za ty 3 a něco měsíce jsem přišla do kontaktu s mnoha jinými muži a posbírala podle mého názoru několik bizarností, o které se chci podělit.

Pro úplnost musím dodat, že na nejmenované webové stránce, která rozhodně není primárně seznamovací, visí můj profil i s fotkou. Žádné inzeráty nebo něco podobného – fotka stejná jako tady.

První případ

Naprosto překvapivě mě oslovuje cizí člověk. Lichotky a pozvání na kávu, touha po poznání. Když jsem zareagovala dotazem, kdo že to je, dorazí obratem fotografie pána v plavkách.Dost mě to překvapilo, ale pán vypadá v plavkách pohledně a evidentně si je toho vědomý.Z legrace jsem přeposlala obrázek kamarádce a ta mi hned volá, od kdy se vůbec zabývám ženatými chlapy. Na rozdíl ode mne věnovala fotografii opravdu pozornost a ten blýskavý kousek metalu nepřehlédla. Další konverzace, pokud se to tak dá nazvat, byla ultra krátká.

Druhý případ

Opět neznámý pán nějak vytipuje můj profil mezi jinými a osloví mě s pozváním na kávu. Řekla jsem si proč ne. Teď už poučena zjišťuji základní informace jako jestli pán není náhodou ženatý a kdo vlastně je apd… Obratem mi doručí fotografii!! Jak se zdá, ty vnitřní hodnoty jsou opravdu vedlejší záležitost…kuš Eli … nebuď hnusně ironická.Další výměna informací a pak tedy, že půjdeme na tu kávu. Ovšem v ten moment přiletí z druhé strany bomba. Cituji: “Lyžuji také, ale dlouho jsem na nich nestál, ale zato dělám jiné věci...a dobře...“

Připadám si podivně. Opravdu je to normální konverzační téma s člověkem, kterého jsem nikdy nepotkal/a?

Tak dost k webu. Zjistila jsem, že provozovatel bere snad dokonce každý den nějaký profil a umisťuje jej na viditelné místo.  Z toho vznikl ten náhlý zájem o mou osobu J Oslovení přišlo vícero a dva pokusy mi stačily.

Třetí a pro dnešek poslední kousek.

Už v lednu jsem rozhodla, že letos pojedu na týden někam do Alp na pořádnou lyžovačku. Lyžování miluju, opravdu mě to baví. Začala jsem shánět partičku s kým bych jela a byla jsem rozhodnutá vyrazit i sama. Nakonec nejedu s lidmi, které přímo znám, ale připojila jsem se ke známým známých.

Potkala jsem se s hlavním organizátorem, duší jak party, tak výletu, kvůli placení a trochu oťukání toho kdo vlastně jede. Po dvou hodinách celkem pohodového pokecu u kafe s pánem, kterému je přesně o 10 let méně než tátovi, ale který má 3 krát takové břicho, přišlo překvápko. Když jsme se na parkovišti loučili s tím, že každý jde ke svému vozu, tak jsem vyslechla z jeho strany, že teď je teprve v tom správném věku, kdy si chce znovu založit rodinu a užít si to. Ten monolog měl minimálně 15 minut a obsahoval více formací z této oblasti. Kromě toho, že mi byla zima, tak jsem byla spíš více než méně konsternovaná.

Asi bych to měla brát jako lichotku, ale když vidíte někoho poprvé, tak mi to přijde trochu daleko („ a bridge too far“)?

No nic na lyže teprve pojedu, tak se ozvu jak tohle dopadne.

Rozhodně já nejsem ještě pořád pro nový vztah v kondici.