Slíbila jsem jí, že budu bojovat s ní, její boj o život. Bojovaly jsme. Po dalších různých komplikacích se podařila i kastrace a Koči se stala plnohodnotnou členkou řídící komise mé domácnosti.
Koči někde od popelnice. Malý drzoun. Nedělá si naprosto nic z toho, že prudí starší Kočinu, která je vůdkyní, protože zde byla dříve. Nevadí jí, když se rozhodne zaujmout křeslo, které už zaujala Kočina. Která na ni vrčí a syčí, ale nic jí to není platné. Kotěcí drzost zpravidla zvítězí, protože Kočina usoudí, že jí není třeba se mačkat na jednom křesle s drzounem a uraženě odkráčí jinam.
Kočina stále musela být ve střehu, aby se najedla, protože kotěcí chuť k jídlu byla nezastavitelná a nemusela jsem tudíž řešit ty obligátní změny chutí čtyřnohých velitelek.
A tak plynul čas. A najednou jsem nedávno zjistila, že je něco jinak. Žravost ustala, začaly si vybírat. Ale to víte, že když vypadnu do práce, tak předložené menu v miskách, které v mojí přítomnosti hrdě ignorovaly, zmizí.
Prostě Koči dozrála. Dozrála v krásnou kočku, která se sice stále nedá chytit v pohybu, před návštěvami prchá do bezpečí, ale když ležím přijde se přitulit a přede a přede. Nebo, když sedím u PC, otírá ze mi o hlavu a přináší spoustu vrnivých myšlenek. Dokonce už snad i Kočinu předrostla. Stalo se to tak nějak náhle.
Stále Kočinu prudí po kotěcím způsobu, ale zároveň dokážou vzorně spolupracovat, jako dospělé kočky. Třeba když přes okno „loví“. Opeřenec by neunikl.
A tak mě společně vyplísnily, že se starám jen o psy a zapomínám na to, kdo velí mé domácnosti.
Tak se hluboce omlouvám a napravuji. Tož pohleďte, jaká z ní za ten rok z plachého kotěte vyrostla krasavice.
To víte, že si občas Kočina postěžuje.
Ale svorně spolu loví přes okno.
Vyrostla v kočičí dámu.
Slib se vyplatil. Letos si ty Vánoce užijeme lépe. A oslavíme její první narozeniny v novém domově.
Užijte si Vánoce také.