Vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním současné ekonomické politiky

Pomyslná pražská kavárna už delší dobu hledá „viníky“ výsledků posledních parlamentních voleb. Ovšem Jiří Pehe ve svém komentáři zaperlil. Příčinou vzestupu Andreje Babiše je prý politika Václava Klause. 

Je prý logickým vyústěním jeho politiky. Nikoli, vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním politiky pražské kavárny a Evropské Unie.

Vtipné je, že právě pražská kavárna vyhrála Babišovi volby i přímo. Babiš si nemohl přát lepší marketingové pracovníky než média, která na něj pořád útočila a samozvané ochránce demokracie, kteří v něm vidí její ohrožení.

Ovšem zpět k myšlenkám pana Peheho. Jiří Pehe (odkaz na jeho komentář zde) začíná srovnáním „kultu osobnosti“ kolem Václava Klause s tím, který nyní existuje v rámci hnutí ANO. Zde asi nějak zapomíná na skutečnost, že úplně stejně se „pražská kavárna“ formovala kolem Václava Havla či později kolem Karla Schwarzenberga. Jsou i ti jakýmsi vyvrcholením Klausova kultu osobnosti?

Pokud se máme podívat na panem Pehem zmíněného „ducha klausismu,“ je třeba říci, že ANO těží spíše z „ducha havlismu.“ I když se profilovalo spíše jako strana lidová a představitelé pražské kavárny ho nevolili, přesně splňuje onu ideu nepolitické politiky. Babiš přeci není žádný typický politik, on maká. ANO není politická strana, ale hnutí. Ostatně, je Aliancí nespokojených občanů…

Než se ovšem pustím do vysvětlení hlavních příčin, proč vstup velkopodnikatelů do politiky považuji za důsledek nikoli protržní, ale protitržní politiky, doplním jednu věc. Nechci se zde příliš pouštět do sporů ohledně provedení privatizace. Po bitvě je každý generál, ovšem zdá se jasné, že privatizace proběhnout musela, mělo-li dojít k přechodu na tržní hospodářství. Bez ní bychom zůstali v socialismu, byť s jinou vládní partají a poněkud demokratičtějším politickým zřízením.

Kuponovou privatizaci vnímám jako snahu o to, aby se na ní mohl podílet co nejvyšší počet lidí. A zároveň jako prevenci, aby nedošlo k čistému „výprodeji“ do zahraničí. Některé věci dopadly jinak, než by bylo ideální, ale nenapadá mě ani s tak velkým odstupem jiný a lepší způsob, jak privatizaci provést. Vás ano?

Nyní hlavní myšlenka pana Peheho. Sám píše, cituji: „Nešlo totiž bohatnout mimo tento systém, pokud se danému podnikateli nepodařilo náhodou vynalézt zcela originální nový produkt.“ Jak hluboká pravda, ovšem platí spíše dnes. V době privatizace prostě někdo privatizovat musel, začínalo se sice na zelené louce, ovšem s naakumulovaným kapitálem, který se musel nějak rozdělit. Kdo se dostal k tomu nejlepšímu kapitálu a zároveň ho uměl správně použít (obojí vyžadovalo určité schopnosti), zbohatl rychle.

Ovšem na čem nejvíce vydělává Agrofert dnes? Agrofert patří k největším příjemcům dotací (zajímavá analýza za rok 2015 zde a 2016 zde). Mezi jeho produkty patří řepka využívaná k produkci biopaliv...

Co má toto společného s „trhem bez přívlastků?“ Právě, že vůbec nic.

Pan Pehe zde totiž pravděpodobně podléhá klasickému omylu socialistů „všech barev a vyznání,“ totiž že co je výhodné pro byznys, je výhodné i pro trh. A jaksi to volně zaměňuje.

Skutečnost je opačná. Na trhu, onom bez přívlastků, tedy teoretickém, je vrcholným suverénem nikoli podnikatel, ale spotřebitel. Jenom masa spotřebitelů svými rozhodnutími co koupit a co nikoli rozhoduje, který podnikatel uspěje a který ne. Stoupá-li poptávka, zvyšují se ceny, což zvyšuje marže a ty lákají nové podnikatele do daného odvětví. Kdo uspokojí potřeby co největšího množství spotřebitelů co nejvýhodněji, ten zbohatne…

Jinými slovy, zbohatnou může téměř kdokoli, kdo správně odhadne potřeby spotřebitelů (a získá potřebný kapitál, samozřejmě). Stejně tak může kdokoli zchudnout, když neodhadne.

Je tohle v zájmu velkopodnikatelů? Ano i ne. Cesta uspokojování potřeb spotřebitelů sebou nese rizika. Masa je vrtkavá, potřeby se mění. Kdykoli se může objevit levnější či kvalitnější konkurence…

A tady přichází intervencionista či socialista. A říká, že ti spotřebitelé by neměli býti suverénem, protože je potřeba onoho suveréna chránit před vlastní hloupostí. Že je potřeba podpořit (dotovat) třeba ekologickou produkci energie, zregulovat tamto či ono. A velkopodnikatel si položí otázku: Co je jednoduší, riskovat na trhu, nebo ovlivnit tyto tendence pro mě výhodným směrem? Co když, místo prodeje drahé solární elektrické energie si mohu nechat vyplácet dotace (solární baroni)? Co když může místo mě konkurenci zlikvidovat nějaká vtipná regulace? Nevydělám třeba více na zářivkách než na obyčejných žárovkách? Co lidem přikázat používat biopaliva a pak na ně vyrábět suroviny? Odpověď je jednoduchá.

A aliance socialistů, intervencionistů a velkokapitálu je na světě. Otvírá se krásný prostor pro korupci. Podnikatelé jdou tam, kde je zisk. A ten nyní nekyne z pracného uspokojování potřeb oné nevděčné masy spotřebitelů, ale z vyhovění přáním úředníků, politiků, dotačním plánům nebo regulacím. Něco se uplatí, něco se ovlivní přes média. Jiný se tomu nepřizpůsobí a krachuje…

Vzniká hybrid mezi socialismem a kapitalismem. Systém je částečně socialistický, částečně kapitalistický. A státní zásahy a trh se stávají jedním, jsou neoddělitelné, trh sice přežívá, ale jeho hlavním aktérem je stát či Evropská Unie.

A právě vyvrcholením této politiky je Andrej Babiš a jeho ANO. Místo nepřímého ovlivňování, místo uplácení a podobných „zbytečností“ propojil to, co už propojené bylo, tedy byznys a stát, i personálně. Symbolicky završuje a dokončuje dílo, které ovšem nezačal Václav Klaus a jeho „trh bez přívlastků,“ ale naopak jeho oponenti, když „trh bez přívlastků“ hanili a špinili. Je přirozeným důsledkem intervencionistické politiky jak státu našeho, tak Evropské Unie.

Že toto „pražská kavárna“ nezamýšlela? Že tohle není dítě, které chtěla? Že chce jenom lepší svět, kde všichni žijí spokojeně a v míru? Docela tomu věřím. Problém s lidmi, kteří jsou obvykle nazývání „pražskou kavárnou,“ „sluníčkáři“ či „pravdoláskaři,“ je v tom, že často zaměňují svá přání s realitou. Realitu vidět odmítají, i když jim řve do obličeje. Platí to v otázkách migrace, islámu, environmentalismu, genderismu… a ekonomie. A sami jsou pak nejvíce překvapeni důsledky, které jejich politika vyvolává. Ale to vlastně nejsou důsledky jejich politiky. Jistě se najde jiná příčina.