Kdo asi navrhne novou koncertní síň v Praze?
I kdybych už z Prahy nevěděla, co se za jejím textilním obalem skrývá, tahle velikánská 45 metrů vysoká modrá kostka, kterou jsem míjela každý den cestou nadzemním metrem, by mě asi přitahovala čím dál víc. Architekt Jean Nouvel by asi měl radost, protože právě to bylo jeho záměrem. Za modrým obalem, symbolem vody, na který se v zimních měsících večer promítají upoutávky a informace o tom, co se uvnitř děje, totiž vznikl prostor, který sám autor nazval meteoritem spadlým do pouště - světoznámá koncertní síň DR Koncerthuset.
Nedaleko centra Kodaně se nachází rozlehlý ostrov Amager se čtvrtí Orestad, která se stala symbolem nové městské architektury, kam jezdí na exkurze nejen studenti z celého světa. Mimo obytných komplexů zde zmodernizovala a přistavěla svůj jižní kampus kodaňská univerzita a v roce 2006 sem přestěhoval do tří nových prostorných budov svá studia DR (Danmarks Radio - veřejnoprávní dánský rozhlas a televize) a vzniklo tady tzv. DR Byen (DR město), po kterém je pojmenovaná i blízká stanice metra.
V té době již také probíhaly přípravy na stavbu nové kodaňské koncertní síně, která by odpovídala požadavkům 21. století a stala se také posledním, čtvrtým segmentem mediálního města DR. Je nezbytné dodat, že záměrně byly návrhy svěřeny různým architektonickým kancelářím s odlišnými stavebními rukopisy, aby byla zaručena rozmanitost. Ve veřejné soutěži na koncetní síň v roce 2002 uspěl zkušený francouzský architekt Jean Nouvel, kterého známe u nás hlavně jako autora Zlatého Anděla v Praze. Osvícení porotci mu dali prostor a on dostál své pověsti uplatnit extravaganci a na druhé straně ukázněně ubral tam, kde bylo třeba. Nouvel použil pro stavbu neobvyklou konstrukci a žebra z pěti vrstev sádrovláknitých desek a tím vytvořil perfektní odhlučnění a zabránil rušení v ostatních prostorách budovy.
I když celý komplex obsahuje celkem čtyři sály různé velikosti, nejznámější a nejobdivovanější je samozřejmě ten největší, kam se vejde 1800 diváků a kde se nepořádají jen koncerty klasické hudby. Těžko popsat pocit, který máte, když do něj vstoupíte. Nejdříve vás ohromí jasná barva dřeva, kterým je mimo stropu celý obložený. Poté si začnete všímat jedinečného zvrásněného povrchu stěn, který se je na každém místě jiný. I když důvodem byla perfektní akustika, působí hlavně esteticky a jednoduše vás dostane a zatoužíte být tam divákem při nějaké zajímavé produkci a ne jen na komentované prohlídce.
Když jsem se telefonicky objednala na prohlídku koncertní síně, netušila jsem, že nejenže opravdu prolezeme s průvodcem všechno od sklepa k půdě včetně zázemí pro personál a nahrávacích prostor, ale že součástí prohlídky budou samozřejmě i studia rozhlasu a televize, opět detailně včetně vysvětlení techniky atd. Vychována dny otevřených dveří jednou za rok u nás a tím, jak kdysi musel náš profesor nahlašovat jména 14 dní předem, aby nás pár mohlo jít na tzv. exkurzi do dvou místností rozhlasu a dál nás nepustili, protože bychom na chodbě rušili (jednalo se o pár dospělých lidí), jsem nestačila žasnout. Z koncertní síně jsme tedy spojovací skleněnou chodbou v patře, klenoucí se nad vodním kanálem, prošli do rozlehlých typicky dánských designových prostor rádiových a televizních studií. Když nám průvodce vysvětloval něco o vysílání zpráv, přišel pán s papírem a poprosil, abychom šli na chodbu a dívali se jen okýnkem, že potřebuje pracovat. Potom se mu nás ale zželelo a pozval nás s úsměvem zpět pod podmínkou vypnutí mobilů. Do mikrofonu přečetl něco z papíru, rozloučil se s námi a odešel. A to byla zpravodajská relace veřejnoprávního dánského rozhlasu...
Dalo by se toho napsat ještě moc, třeba to, že celý komplex "města", byl postaven za podpory Evropské unie za podmínky, že Dánové předvedou, jak postavit a udržovat velkou budovou s intenzivními IT požadavky a minimálním dopadem na životní prostředí a trvalou udržitelností. To například znamená, že střecha DR se skládá z 1602 metrů čtverečních solárních buněk, které produkují ročně 80-100 megawatů za rok. Tato energie se používá hlavně na chlazení budov, což je nejnáročnější úkol, k čemuž se využívá i spodní voda, která leží 20 metrů pod stavbou, cílem je snížit emise CO2 z chlazení o 75 procent atd. atd.
Po návratu domů jsem si přečetla informaci, že už snad konečně bylo rozhodnuto o tom, že i Praha se dočká pořádné koncertní síně, prý na Vltavské. Moc bych si přála, abychom i my mohli být jednou pyšní na architekturu svého města a naše moderní stavby přijížděli také obdivovat studenti ze zahraničí.
A to, že v Kodani se běžně téměř každý den dostanete na prohlídku parlamentu nebo veřejnoprávních médií, je také zajímavé. Ovšem také je pravda, že volební účast tam bývá až 84 procent a lidé si své zastupitele dobře hlídají.
DR Byen |
l
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x