Co Einstein nevymyslel aneb černá hmota ve vesmíru II

Tmavá hmota, tmavá energie, gravitace, elektromagnetické síly a atomové síly, to jsou stále záhadné věci, na které ani dnes neumí moderní věda jednoznačně odpovědět.

Obsah

1. ÚVOD

2. PROSTOR

3. FOTONOVÝ ÉTER

4. GRAVITACE

5. SVĚTLO

6. POLE

7. TEPLO

8. SLAPOVÉ JEVY

9. ENERGIE

10. HMOTA

11. VÍTR

12. RUDÝ POSUV

13. POHYB, RYCHLOST A ČAS

14. ČERNÉ DÍRY

15. ČERNÁ HMOTA

1. ÚVOD

V posledních letech se vynořilo mnoho teorií, které se podle mne spíše hodí do vědecko fantastické literatury než do vědecky podložené fyziky. Myslím si, že všechny tyto fyzikální jevy by měly mít jeden reálný základ tak, aby zapadly do sebe jako puzzle. Všechny dnešní teorie jsou budovány nezávisle na sobě, takže jedna teorie vyvrací tu druhou.
Dávným snem všech fyziků byla tzv. teorie všeho, kterou by se daly všechny tyto záhadné a nevysvětlitelné děje objasnit tak, aby i tomu rozuměl i průměrně vzdělaný člověk. O tuto teorii všeho se snažilo již mnoho teoretických fyziků, avšak více méně neúspěšně. Proto jsem se rozhodl tuto teorii vyložit velmi srozumitelnou formou. Myslím si, že by této teorii měl porozumět i člověk se středním vzděláním. K objasnění budu používat vědecké poznatky fyziků i z minulých století. Použiji jen ty poznatky, o kterých si myslím, že jsou pravdě nejblíže. Některé byly zavrhnuty podle mne i nesprávně.

2. PROSTOR
Abych nepůsobil jako demagog, budu se držet věcí známých a mnohokrát ověřených. Každému je známa Newtonova klasická mechanika, kde se popisují vztahy mezi hmotnými tělesy a prostorem. Newton si představoval prostor mezi pevnými tělesy jako absolutní, tedy neměnný a nehmotný. Tyto Newtonovy teorie upravil Einstein, který do pojmu prostor zařadil čas a udělal z něj časoprostor, který se dá ještě deformovat. Nijak však nevysvětluje, jak se může deformovat časoprostor, který nemá žádnou formu a navíc je nehmotný.
Dnes se připouští, že v prostoru je pole, které se skládá z „mikročástic“, zvané fotony. Protože se opět vynořilo více otázek než odpovědí, následovala další teorie, zvaná kvantová, která již připouští, že fotony jsou hmotné, ale jen, když se pohybují. Pokud se nepohybují, tak neexistují.
Kolem fotonů se objevilo mnoho teorií, kdy si fyzikové minulého století popletli hmotnost s rozměry. Nacházíme teorie o proměně fotonu v elektron a naopak.
Jako příklad uvedu teorii zánikového záření, kdy při setkání záporného elektronu s kladným elektronem se navzájem zruší, „vyzáří“, to je, promění se ve dva fotony velmi tvrdého záření.
Abychom si uvědomili, jak absurdní tato teorie je, uvedeme rozměry těchto částic na správnou míru.

3. FOTONOVÝ ÉTER
V minulé kapitole jsme došli k fotonovému éteru. Z jak malých částic, fotonů, se skládá, jsme si ukázali na poměru elektron a foton. Další veličina, která působí ve fotonovém éteru, je tlak. Fotony se pohybují rychlostí světla, avšak na velmi krátkých vzdálenostech. Fotonů je v prostoru nesmírně mnoho, takže se stále srážejí a tím mění směr i rotaci. Velký počet fotonů, násobený vysokou rychlostí, vytváří vysoký tlak na hmotné částice, jako jsou protony, neutrony a elektrony.Abychom si tento tlak vypočítali, použijeme geniální rovnici od Newtona. Pomocí této rovnice si vypočítáme sílu, která působí mezi dvěma tělesy.

4. GRAVITACE

V minulé kapitole o fotonovém éteru jsme došli výpočtem k síle mezi dvěma hmotnými částicemi jako je proton, neutron a elektron. Dospěli jsme k závěru, že gravitace je síla, která přitlačuje hmotná tělesa k sobě, tedy nikoliv přitahuje, jak se popisuje ve fyzice dodnes. Dokonce jsem našel teorií, že gravitaci způsobují gravitony. Jelikož se dodnes žádný graviton nenašel, považuji i tuto teorii za nereálnou.V posledních letech se stále pátrá po částici, která by gravitaci způsobovala. V Cernu ve Švýcarsku rozbíjejí protony a neutrony a stále tuto částici hledají. Dokonce se již objevila částice zvaná „Higgsův bozon“, avšak výsledek opět nulový. Přitažlivost se nenašla.Nezbývá než se podívat blíže na moji teorii, že gravitace nepochází z atomů a není vlastností hmoty, nýbrž že gravitaci způsobuje tlak ve fotonovém éteru.Co vlastně způsobuje tak gigantický tlak ve fotonovém éteru a proč jej necítíme? Jak nepatrné částice jsou fotony, jsem již popsal. Tyto částice se pohybují velmi vysokými rychlostmi, avšak na velmi krátkých vzdálenostech, neboť fotonů je nesmírně mnoho, stále do sebe narážejí a tím mění směr i rotaci. Fotonů je mnoho, mají vysokou rychlost a tím i velkou kinetickou energii. Zatím se ve fyzice vždy uvádělo, že kinetickou energii mohou mít jen hmotná tělesa složená z atomů. Fotony byly považovány za částice polní, tedy nehmotné.Došel jsem k závěru, že i fotony jsou hmotné. Ve vesmíru existuje pouze hmota a to od té nejdrobnější, jako jsou fotony, až po tu nejhustší „černé díry“. Dále ve vesmíru existuje energie. Energie je pohyb hmoty, tedy kinetická energie.Pokud jeden foton narazí do druhého, vymění si vzájemně energii. Co se však stane, když tak nepatrná mikročástice, jako je foton, narazí na tak velký objekt, jako je proton? Samozřejmě foton ztratí téměř veškerou energii. Tuto kinetickou energii předá protonu. Na proton dopad jednoho fotonu má téměř zanedbatelný vliv. Dopadne-li na takový proton každou sekundu miliardy fotonů, potom se nashromážděná energie již projeví, a to jako rotace protonu. Proton zákonitě začne rotovat kolem své osy, stále vyšší a vyšší rychlostí. Podrobněji to vysvětlím v kapitole POLE.Zatímco v prostoru bez hmotných částic, protonů, neutronů a elektronů, je potenciál kinetické energie mezi fotony stále stejný, v blízkosti větších hmotných částic, protonů, energie klesá směrem k větším částicím. Můžeme to nazvat jako energetický spád. Fotonový éter se kolem hmotné částice změní. Tlak je zde nepatrně menší.Pokud se dostanou dva protony k sobě, nebo i jiná dvě hmotná tělesa, nastane mezi těmito dvěma tělesy energetický stín. Největší energetický spád nastane mezi dvěma tělesy. Z venkovních stran je tlak stále stejný, tudíž nastane rozdíl tlaků a hmotné objekty se začnou přitláčet k sobě. Tento princip je jediné reálné vysvětlení gravitace. Podle tohoto modelu probíhá gravitace nejen u malých objektů, jako je proton, neutron a elektron, ale i mezi hvězdami a planetami, nebo i mezi celými galaxiemi.Poslední otázka je, proč necítíme tak gigantický tlak? Je to velmi prosté. Fotonový tlak působí jen na atomy a to, na každý atom zvlášt'. My cítíme jen rozdíl tlaků, například mezi naší zeměkoulí a naším tělěm, a to je gravitace. Když se znovu podíváme na Newtonovu rovnici

5. SVĚTLO

Co je to světlo? Na toto téma bylo již napsáno mnoho teorii, avšak jedna vyvrací druhou. V dnešní době se uznává teorie kvantová, ale i ta neumí vysvětlit všechny děje ve vesmíru, tak i na zemi. Například podle kvantové teorie se světlo, tedy fotony, pohybují vesmírem jako částice a na Zemi se chová světlo jako vlna. Otázka je, jak se najednou v zemské atmosféře objeví vlny s frekven-cemi, které má dotyčná hvězda, od které světlo přichází? K pochopení této záhady je dobré si prostudovat učení o vlnění.Již před třista lety fyzik Huygens popsal vlnění a vysvětlil, jak probíhá. Podle Huygense se vlny mohou tvořit jen v prostoru s elementárními částicemi, jako jsou molekuly vzduchu nebo vody. Navíc by v takovém prostředí měl být nějaký tlak. Toto prostředí by mělo být homogenní a isotropní. Pokud tato podmínka není splněna, vlny se pohybují různými rychlostmi a s měnící se frekvencí.Poprvé, když jsem popsal fotonový éter, začali mě oponenti z řad vysokoškolských profesorů upozorňovat, že světelný éter byl popsán již v sedmnáctém století. Na to mohu znovu reagovat tím, že nepopisuji světelný éter, nýbrž fotonový éter. Což si myslím, že je podstatný rozdíl. Na tomto místě musím poukázat na to, že fotony nejsou světlo. Světlo je jen energetická vlna, která se šíří fotonovým éterem. Prostorem se šíří nejen světelné vlny, nýbrž i radiové, tepelné, rentgenové a gama vlny. Všechny tyto vlny se šíří ve vesmíru stejnou rychlostí, asi 300 000 km/s, tedy rychlostí světla. Z toho vyplývá, že rychlost světla není žádnou vyjímkou ani předností, nýbrž je to vlastnost fotonového éteru, ve kterém se může šířit jakákoliv vlna.Nastává otázka, proč bylo a je tak těžké pochopit podstatu světla, když je to tak jednoduché. Myslím si, že problém nastal, když fyzikové minulých stoletích srovnávali vlnu, šířící se plyny nebo kapalinami, čili zvukovou vlnu, s vlnou šířící se fotonovým éterem.Vlna ve fotonovém éteru se šíří tím, že kvanta fotonů narážejí na sebe, a tak si vyměňují energii. Zvuková vlna se šíří jinak. Molekula plynu dostane impulz a začne se pohybovat k jiné molekule. Jelikož každá molekula, nebo i atom, vytváří kolem sebe pole, zákonitě nedojde ke srážce. Molekula plynu předá svoji energii jiné molekule pomocí pole. Vysvětlím v kapitole POLE.Světelná vlna se pohybuje vesmírem jako vlna postupná. Po vstupu do zemské atmosféry se z ní stává vlna stojatá a částečně rozptýlená. Průchodem různým prostředím se chová jako každá vlna.Z toho plyne, že světelná vlna má mnoho podob. Světelnou vlnu můžeme zařadit do nauky o elektromagnetizmu, neboť má složku elektrickou a magnetickou, které jsou na sebe kolmé. Proto bylo tak těžké rozhodnout, zda-li se šíří jako vlna podélná nebo příčná. Paradoxně jdou polarizovat obě vlny.Zbývá nám vysvětlit, jak světelná vlna vzniká. To si necháme do další kapitoly, kterou jsem nazval POLE.

6. POLE
Jako další fyzikální fenomén bych chtěl popsat pole. Tento termín se objevuje v mnoha odvětvích ve fyzice, ale materiální podstatu pole nenajdeme, nebot' pole se popisuje jako výměna polních částic, tedy fotonů, které jsou nehmotné.My jsme si řekli v minulých kapitolách, že i fotony jsou hmotné, at' se pohybují nebo ne. Nejblíže k vysvětlení byl Maxwell, který popsal pole jako výměnu polních částic, tedy fotonů, mezi hmotnými částicemi, jako je proton, neutron nebo elektron, a to ve vlnách. Zákonitě došel k tomu, že mezi hmotnými částicemi musí být „něco“, v čem tyto vlny postupují. Došel ke stejnému poznatku jako já, že všude existuje fotonový éter. Nazval ho světelný éter, ale podstata je stejná. Představoval si tento světelný éter jako tekutinu nebo jako dokonalý plyn, který přenáší energetické vlny. Touto cestou mohou navzájem interagovat hmotné částice na dálku, aniž by se dotýkaly. Ale opět se objevili oponenti s tím, že žádný fotonový éter neexistuje a svou zarputilostí znovu zavrhli tuto teorii do temnoty.Protože veškeré Maxwellovy teorie jsou správné a uznávané, musí zákonitě platit i to, že existuje fotonový éter.

Tím jsem Vám vysvětlil nejen podstatu elektromagnetizmu, ale i podstatu stavby atomů. Je to rovnováha mezi gravitací a polem.

7. TEPLO
Vznik a šíření tepla byl pro fyziky ten nejzapeklitější oříšek. Až na základě Brownova pohybu, došli vědci k teorii, že teplo může způsobovat kmitání molekul a atomů. Kmitání molekul kolem rovno-vážné polohy však nevysvětlovalo, jakým způsobem si molekuly vyměňují energii. Proto došlo k další teorii, teorii dokonalého plynu, kdy si vědci představovali molekuly jako stejně velké koule, velmi pružné, které neustále narážejí jedna do druhé a tím si vyměňují kinetickou energii. Tato teorie zase nevysvětlovala, proč se při různých teplotách materiál roztahuje nebo smršťuje. Tato teorie dostala poslední ránu, když se zjistilo, že teplé předměty vyzařují elektromagnetické vlny, které se šíří i vzduchoprázdnem. Nevím, jak daleko pokročila teorie tepla dnes, ale pravděpodobně se i ta zařadila do kvantové teorie, která se dá objasnit jen matematicky a normální smrtelník nemá šanci této teorii porozumět.K vysvětlení tepla se musíme opět vrátit k fotonovému éteru a začít u atomu. Že každý atom se skládá z jádra a elektronového obalu, je dnes známé. Jak rotují a obíhají elektrony kolem jádra a vytvářejí elektromagnetické vlny, které jsou při určitém kmitočtu podstatou světla, jsem již popsal v kapitole o světle.Jak to vypadá s jádrem atomu? Většinou se atomové jádro kreslí jako statické, čili nehybné. Opak je pravdou. Jádro každého atomu rotuje kolem své osy vysokou úhlovou rychlostí. Tato rotace dosahuje při normální pokojové teplotě až několik miliard otáček za sekundu. Je to způsobeno neustálým bombardováním fofonů, at' nahodilým, to je bez vln, nebo harmonickým, způsobené dopadem tepelných vln, které přicházejí od ostatních atomových jader.Na tomto místě jsem si vzpomněl na oponenta z katedry experimentální fyziky Univerzity Palackého, který vznesl námitku proti mé teorii. Námitka spočívala v tom, že při neustálém dopadu miliard fotonů na tělěso, na atomové jádro nebo i na proton by se zákonitě muselo rozžhavit. Tady mě napadla otázka, jakou teplotu má atomové jádro uvnitř, při různých teplotách celkového materiálu? Odpověd' je velmi jednoduchá: Žádnou! Je úplně jedno, jestli materiál složený z atomů má teplotu 10 K nebo 1 000 K. Teplo je pouze energetický stav atomového jádra a záleží na tom, jakou rychlostí se jádro otáčí kolem své osy. Je to pouze interakce mezi atomovým jádem a fotonovým éterem. Při pomalé rotaci jádra převažuje množství dopadnutých fotonů před odraženými. Můžeme říci, že tělěso je teplé nebo i žhavé. Závěrem mohu říci, že teplo je pouze elektromagnetické vlnění, způsobené rotací atomových jader. Dochází ke generování studené energie fotonového éteru na energii tepelnou. Rozdíl je jen v tom, že energie fotonového éteru je studená, to je, nemá vlny, kdežto tepelnou energii přenášejí vlny.

8. SLAPOVÉ JEVY
Původně jsem o těchto jevech psát nechtěl, ale objevil se jeden oponent, který právě na přílivu mořské vody mě upozornil, že gravitace nemůže být přitlačivost fotonového éteru, protože Měsíc vodu přitahuje. Proto si stručně zopakujeme, co jsem napsal o gravitaci.Tlak ve fotonovém éteru je způsoben kinetickou energií pohybujících se fotonů. Pokud se v okolí nenachází hmota atomová, to je hmota složená z atomů, ale jen hmota fotonová, to je hmota skládající se jen z fotonů, nastává výměna kinetické energie jen mezi fotony, tudíž je tlak ve fotonovém éteru stabilní. Jakmile se objeví hmota atomová, a je jedno, jestli se objeví elektron, proton nebo neutron, začne okamžitě předávka energie mezi touto hmotnou částicí a fotonovým éterem. Kinetická energie kmitajících fotonů se bude transformovat v kinetickou energii rotujícího hmotného tělesa, jak jsem již popsal v kapitole POLE. V blízkosti této hmotné částice nastane úbytek kinetické energie, čímž nastane energetický spád, který vede ke snížení tlaku v okolí této částice. Einstein popsal tento děj jako deformaci prostoru a času.Tento úbytek energie a tlaku ve fotonovém éteru nastává i kolem naší zeměkoule i kolem Měsíce. Tlak fotonového éteru působí na celou plochu naší planety stejnoměrně, až na část nacházející se směrem k Měsící. Na této části Země je fotonový tlak menší, neboť Měsíc zastíní příliv energie z vesmíru. Jelikož dojde k rozdílu tlaků na naši Zemi, dojde i k odtékání mořské vody z míst s větším tlakem, k místům s menším tlakem. Jelikož dojde k přesunu vody na jedno místo na Zemi, nastane posun zemského těžiště. V důsledku posunu zemského těžiště nastane vyrovnání odstředivých sil a mořská voda se začne přelévat i na protější stranu zeměkoule. Proto existují během 24 hodin dva přílivy a dva odlivy.Naše Země je dodnes uvnitř polotekutá, jen s velmi tenkou povrchovou slupkou. Stejné síly jako na vodu působí i na magmatickou horninu. V důsledku těchto změn tlaků nastávají zlomy zemské kůry a tektonické desky se stále vzájemně pohybují. Tyto pohyby tektonických desek se mylně pokládají za činnost magmatu Země, ale je to rovněž proces, způsobený gravitací Měsíce a slunce.

9. ENERGIE
Okolo energie rovněž panuje mnoho mýtů a polopravd. Proto bych chtěl i toto téma přiblížit pravdě a vysvětlit, co to vlastně energie je. V minulých kapitolách jsem popsal, z čeho se skládá vesmír. Vesmír se skládád jen ze dvou základních věcí; a to z hmoty a energie. V mnoha teorii se objevuje pojem přeměny energie ve hmotu a obráceně. Tyto teorie jsou naprostý nesmysl a vyplývají z nepochopení podstaty hmoty. Hmotu zde popisovat nebudu, neboť' tato kapitola je o energii.V běžných učebnicích fyziky nacházíme, že existuje energie kinetická, potenciální, elektrická, chemická a mnoho jiných. Ve skutečnosti existuje pouze energie kinetická. Všechny jiné energie jsou jen různé formy kinetické energie.Základ kinetické energie je pohyb, jak již vyplývá z názvu, a to pohyb hmoty. Bez hmoty pohyb nemá smysl. Proto teorie velkého třesku má velkou trhlinu, neboť se popisuje, že velký třesk započal uvolněním ohromného množství energie a tepla, což je podle mne totéž. V kapitole TEPLO jsem popsal, jak teplo vzniká, a že bez rotujících atomových jader není možné.Pokud vůbec nějaký velký třesk byl, potom se energie nacházela jen v pohybu fotonů, tedy energie kinetická, bez vlnění. Nazval jsem ji jako energii „studenou“. Studená kinetická energie jako pohyb a nekonečné srážky fotonů dosahuje dodnes až 96% veškeré energie ve vesmíru. Zbývající 4% energie můžeme pozorovat jako energii teplou, to je energii vlnovou, která se generuje ve hvězdách pomocí gravitace. Z hvězd se tato teplá energie šíří jako vlny, at' již jako tepelné nebo světelné, a vrací se zpět do prostoru, tedy do fotonového éteru a mění se opět v energii studenou. Tím se kruh uzavírá, neboť energie ani nevzniká, ani nezaniká, pouze se mění její forma.Další forma energie je energie pocházející z atomového jádra. I zde teorie pokulhávají a velmi nejasně a složitě vysvětlují původ tak gigantické energie, jako je energie nukleární. Nebudu zde popisovat všechny teorie vzniku tepla při jaderné reakci. To si může každý najít v běžných učebnicích fyziky. Vysvětlím mou teorii vzniku tepelné energie při jaderné reakci.Jádro uranu rotuje kolem své osy při teplotě 20° C několik miliard otáček za sekundu. Při tak vysoké rotaci je v jádru uložena velká kinetická energie. Při jaderné reakci dojde k rozpadu uranového jádra na dvě části, čímž stoupne rotace těchto částí. Jelikož se tento děj odehrává opět ve fotonovém éteru, zvýšená rotace částí jader způsobí zvýšení frekvence tepelných vln, čímž se zvýší teplota a tlak v místě reakce. Jelikož řetězová reakce proběhne za velmi krátkou dobu, nastane zvýšení teploty a tlaku skokem. Proto je účinek jaderné bomby tak devastující.

11. VÍTR

Věčný spor vědců minulých století byl o tom, zda je prostor ve vesmíru absolutní, tedy bez pohybu, nebo jestli se vesmír pohybuje. Paradoxně měli všichni pravdu. Vesmír jako celek je nekonečný, tedy fotonový éter jako celek se nemá kam pohybovat. V tomto vesmíru se naopak pohybují a rotují galaxie, tudíž se fotonový éter relativně pohybuje kolem galaxií.Pro lepší porozumění mohu uvést příklad, kdy při naprostém bezvětří jedeme na motorce a cítíme silný vítr. Na tomto příkladu vidíme, že pohyb větru je relativní. Naše galaxie se rovněž pohybuje vesmírem, avšak je velmi obtížné určit její rychlost k fotonovému éteru, který je v klidu. Jednodušší je změřit rychlost rotace naší galaxie. Rychlost naší sluneční soustavy byla spočítána asi na 270 km/s. To znamená, že naše sluneční soustava obíhá kolem středu naší galaxie rychlostí 270 kilometrů za sekundu.Další rychlost způsobuje revoluce, tedy oběh naší zeměkoule kolem slunce. Ta byla vypočtena asi na 30 km/s. Třetí rychlost je rotace naší zeměkoule, která činí asi 0,5 km/s. Zde vidíme, že pohyb naší zeměkoule se skládá nejméně ze tří různých rychlostí, tedy fotonový éter se relativně pohybuje kolem nás. Tento relativní pohyb fotonového éteru musí zákonitě působit na hmotu naší planety.Jako příklad uvedu vítr v naší atmosféře. Vznik větrů patří k dalším mýtům naší fyziky. Mylně se uvádí, že vítr vzniká v důsledku ohřívání některých míst na Zemi, kdy teplejší vzduch se pohybuje do míst studenějších. Je to stará teorie, neboť fyzikové minulých století si nedovedli představit jiný zdroj energie, než je naše slunce.

Když se podíváme na satelitní záznam, tak vidíme, že vítr se globálně pohybuje od západu na východ, tedy rychleji než se otáčí naše zeměkoule stejným směrem. Je to způsobeno relativním pohybem fotonového éteru kolem naší Země, kdy fotony strhávají atomy a molekuly vzduchu. Když si představíme pohyb fotonového éteru kolem naší zeměkoule, dojde nám, že šest hodin urychluje tento éter molekuly vzduchu. Po jedné čtvrtině otočky Země se atmosférický vítr začne pohybovat napříč směru fotonového éteru. Za další čtvrt otočky se začne atmosférický vítr pohybovat proti směru fotonového éteru a v poslední čtvrtině se pohyb atmosférického větru odehrává opět příčně, avšak opačně než v druhé čtvrtině. Z toho musí být každému jasné, co to dělá s atmosférickými větry. Kolem rovníku jsou větry nejrychlejší a většinou bez vírů. Je také jasné, že ve větších výškách od země se musí vítr pohybovat rychleji než u země. Naopak směrem k pólům se větry stáčejí a vytvářejí víry. Na severní polokouli mají víry směr rotace proti směru hodinových ručiček a na jižní polokouli mají víry směr rotace po směru hodinových ručiček. Podobný princip vzniku větrů je i na všech planetách naší sluneční soustavy, které mají atmosféru nebo jsou plynné.Na planetách Jupiter, Saturn, Uran a Neptun panují rychlosti větrů až několik set kilometrů za hodinu.

Pohyb fotonového éteru má rovněž na svědomí vznik tornád a hurikánů. Pohybující se fotonový éter působí i na atomy a doslova urychluje rotaci, hlavně elektronů, a nabíjí je na vyšší energetické hladiny, čímž vzniká elektrický potenciál ke vzniku blesků. Rotujícíc a obíhající elektrony vytvářejí magnetické pole. Vznikají tím rovněž elektrické proudy v zemském jádře, které budí magnetické pole Země. Okolo magnetického pole Země panuje další mýtus, že magnetické pole Země vytváří rotace zemského jádra, které rotuje větší rychlostí než celá zeměkoule. Tento proces přirovnávají vědci k principu dynama. Každý elektrotechnik však ví, že v dynamu je magnetické pole tvořeno permanentními magnety a mechanickým pohybem rotoru je vytvářen elektrický proud. Opravdu si nedovedu představit žádnou sílu, která by rotaci zemkého jádra vytvářela.Naši zeměkouli můžeme přirovnat k lineárnímu oscilátoru, kdy pohyb fotonového éteru působí jako elektrické pole, které budí elektrický proud ve vodivém jádře zeměkoule. Tento proud vytváří magnetické pole Země. Doba kmitu je pět set tisíc let, kdy se celá naše sluneční soustava otočí v naší galaxií o 180° a fotonový éter se relativně pohybuje z druhé strany. Tato změna způsobí otočení polarity zemského magnetického pole. Stejný proces probíhá i na všech ostatních planetách naší sluneční soustavy, tak i na Slunci samém.

12. RUDÝ POSUV

V minulém století hvězdář Habel a jiní, pozorováním zjistili, že čím jsou galaxie od nás vzdálenější, tím se jejich spektrální barvy posouvají k barvě červené. Neuměli si to jinak vysvětlit než tím, že se všechny galaxie od nás vzdalují a tím se vlnová délka prodlužuje, podle Dopplerova principu. Když si toto vzdalování obrátili, tak jim z matematické rovnice vyšlo, že všechna hmota vznikla v jediném bodě, asi před 14 miliardami let. Tento proces nazvali „velký třesk“. Nikdo dodnes nepochyboval, že jejich teorie je reálná.Tady bych chtěl upozornit na to, že pokud se do matematické rovnice dosadí nesmysl, potom i tak matematická rovnice vyjde správně, ale výsledek je opět nesmysl. Abychom to napravili začneme nejdříve u Dopplerovy teorie.Doppler pozorováním zjistil, že přibližující se zvukový zdroj vydává vyšší tón než zvukový zdroj, který se vzdaluje. Vysvětlil si to na principu sčítání a odčítání rychlostí zdroje od rychlosti zvuku. Tento úsudek byl možná matematicky správný, ale z fyzikálního hlediska mylný. Z učení o vlnění víme, že rychlost zvuku nemůžeme zvyšovat nebo snižovat zrychlením nebo zpomalením zvukového zdroje. Při stejném tlaku vzduchu je stejná hustota molekul, ve kterých se zvuková vlna pohybuje, tudíž má zvuk stálou rychlost. Jak je tedy možné, že se tyto změny frekvence zvuku opravdu dějí?Vysvětlení je celkem prosté. Pohybující se zdroj zvuku, např. jedoucí auto, stlačuje vzduch před sebou. Vydávaný zvuk se šíří stlačeným zvukem rychleji. Jakmile zvuk urazí určitou vzdálenost, dostane se do normálního tlaku vzduchu, tudíž se rychlost ve vzduchu s nižším tlakem sníží. To zapříčiní, že se frekvence zvuku zvýší. Obdobný proces probíhá, když se auto vzdaluje. Za autem vzniká podtlak. V tomto podtlaku vzniklé vlny se šíří menší rychlostí až do doby, kdy se tlak vrátí na normální, tedy vyšší tlak. Tím se rychlost zvuku zvýší, tudíž frekvence zvuku se sníží. Tento děj je možný jen ve vzduchu, kdy se mění tlak a tím i hustota prostředí.Ve fotonovém éteru takové změny tlaku při malých rychlostech, proti rychlosti světelné vlny, neexistují. Nastává otázka, co zapřičiňuje rudý posuv? I tato záhada se dá jednoduše vysvětlit. V kapitole SVĚTLO popisuji, co je to světlo a jak se šíří fotonovým éterem. Prostudoval jsem důkladně učení o šíření vlny, ale nikde jsem nenašel, jak se vlna šíří po delší době. Je jasné, že s časem se amplituda snižuje, až vlna zanikne. Jak je to s frekvencí? Zůstává délka vlny stále stejná? Naštěstí jsem si vzpomněl na vlnu Tsunami. Vlna Tsunami vznikne s velkou amplitu-dou a celkem krátkou vlnovou délkou. S plynoucím časem se amplituda snižuje, avšak délka vlny se stále prodlužuje. Tento poznatek mě přesvědčil, že s časem se i světelné vlny prodlužují a tím vzniká rudý posuv.Z této mojí teorie plyne, že galaxie ve vesmíru se rozprostírají stále dál, neboť vesmír je nekonečný. Naše pozorování je ovšem omezeno, protože světelné vlny se časem mění v tepelné a tepelné se mění v radiové, až úplně zaniknou. Proto můžeme přijímat z vesmíru radiové vlny, zvané vesmírný hall, který vědci mylně považovali za pozůstatek velkého třesku. Z toho plyne, že velký třesk je další teorie, kterou můžeme přiřadit k mýtům a omylům minulých století. Vesmír je nekonečný a věčný, tudíž ani nevzniká ani nezaniká, pouze se mění formy materiální a energetické.

13. POHYB, RYCHLOST A ČAS

Vminulých kapitolách jsem popsal, jak si představuji prostor ve vesmíru. Na rozdíl od dnešní teorie jsem popsal vesmír jako plný hmoty, ale ne hmoty, jak se běžně pro tento výraz používá, to je z protonů, neutronů a elektronů, ale z hmoty fotonové. Tuto základní hmotu vesmíru jsem nazval fotonový éter, ne světelný éter, protože se v něm pohybují veškeré vlny, to je radiové, tepelné, světelné, rentgenové a vlny gama. Fotonový éter zaujímá veškerý prostor vesmíru, není místa ve vesmíru, kde by fotonový éter neexistoval. Vesmír jako celek se nepohybuje, jelikož je nekonečný, tudíž pohyb je nereálný. Pohybují se pouze galaxie.Galaxie rotují kolem svých středů, takže každá hvězda vykonává kruhový pohyb vysokou rychlostí. Například naše sluneční soustava se pohybuje v galaxií rychlostí asi 270 kilometrů za sekundu, to je skoro milion kilometrů za hodinu. K tomu musíme připočítat rychlost naší Země kolem Slunce a ještě rychlost rotace naší Země. Čtvrtou rychlost, to je pohyb naší galaxie vesmírem ani určit nejde, nebo ano? Existuje ve vesmíru bod, který ma nulovou rychlost? Ano, existuje a to někde mezi galaxiemi. Tady je vidět, že pojem nulová rychlost ve fyzice je zase jen mýtus, neboť jsme součástí galaxie, tudíž se stále pohybujeme. Všechny rychlosti jsou relativní. Jak je to s rychlostí světla, jsem již také vysvětlil. Rychlost světla nebo tepla je pouze pohyb energetické vlny a ne stálý pohyb fotonů. Fotony se pohybují, ale jen na místě. Může pohyb galaxie ovlivnit rychlost světla? Samozřejmě nemůže. Je to podobné jako se zvukem v atmosféře. Je jedno, jestli fouká vítr nebo ne, rychlost zvuku to neovlivní.Jak je to s relativitou času? Musíme si uvědomit, co je to čas. Čas vymysleli lidé. K měření času sestrojili přístroje k jeho měření. Všechny tyto přístroje jsou hmotné, tudíž podléhají všem fyzikálním zákonům. Hodiny s kyvadlem jsou závislé na gravitaci, takže u země udávají jiný čas, než v kilometrové výšce. Znamená to, že by čas ubíhal u země jinak než v kilometrové výšce? Samozřejmě, že ne! Je to způsobené rozdílnou gravitací, tedy chyba je v přístroji, to je v časomíře. Čas běží stále stejně. Během doby byly sestrojeny stále dokonalejší hodiny, ale i délka kmitu nějakého krystalu nebo vlnová délka světla podléhá fyzikálním zákonům.Dnes již není problém změřit, za pomoci pozemské časomíry, za jak dlouho doletí hmotná částice od Slunce na Zem. Zatím se žádná dilatace času neprokázala. Byla to vždy odchylka časomíry.Všechny relativnostní teorie byly v minulém století založeny na nesprávném poznatku, že fotony, základ světla, se pohybují jako částice nekonečně dlouho. My jsme si ukázali, že fotony se pohybují rychlostí světla, ale jen na nesmírně krátkých drahách. Stále do sebe narážejí a tím si vyměňují energii, která se šíří fotonovým éterem jako vlna, a to rychlostí světla.

14. ČERNÉ DÍRY

V posledních letech hvězdáři našli ve středech galaxií velmi hmotné objekty, které jsou černé, tedy nevyzařují ani neodrážejí žádné světlo ani teplo. Teorie je, že tyto černé objekty, zvané černé díry, jsou proto černé, protože přitažlivost je tak velká, že nasává i světlo. Jelikož jsme si v minulých kapitolách řekli, že přitažlivost neexistuje a pojem „sání“ je z fyzikálního hlediska nesmysl, tak je potom záhada, proč jsou černé díry černé.V minulých kapitolách jsem vysvětlil, že gravitace není přitažlivost, ale přítlačnost. Tlak ve fotonovém éteru působí na každý hmotný bod, at' se jedná o elektron, proton, planetu nebo hvězdu. Zatímco planety a hvězdy se skládají převážně z prázdného prostoru; elektrony, protony, ale i černé díry jsou tak hmotné, že tlak fotonového éteru dosahuje 190 bilionů tun na jeden centimetr čtvereční.Otázka zní, proč elektrony, protony a neutrony, nejsou rovněž černé. I na tuto otázku jsem již v minulých kapitolách odpověděl. Elektrony a protony rotují kolem svých os a odrážejí dopadající fotony zpět do prostoru a my tyto vlny vnímáme jako světlo a teplo. I černé díry rotují, ale energetický spád je kvůli gigantické gravitaci tak velký, že nastává zředění fotonového éteru. Tento efekt posal Einstein jako deformaci časoprostoru. Světlo, které vstoupí do tohoto zředěného prostoru, který se nazývá „horizont událostí“, začne ztrácet rychlost, až se úplně zastaví. Při menší a menší rychlosti světla nastane zvyšování všech frekvencí až k vlnám gama a tím končí.Rovněž světlo v obráceném směru, to je od černé díry, zvyšuje svoji rychlost a tím se prodlužuje vlnová délka, a světlo se blíží k červené barvě. Vše se odehrává podle Dopplerova principu. Jak jsem již vysvětlil v kapitole RUDÝ POSUV. O tom, že černé díry nenasávají světlo, svědčí i fakt, že z pólů černé díry můžeme sledovat výtrysky světla, rentgenových vln a gama vln. Potvrzuje to moji teorii, že světlo je jen energetická vlna, tedy nehmotná, na rozdíl od fotonů, které jsou hmotné.Je možné, že atomová hmota se v blízkosti povrchu černé díry rozpadá až na fotony a silným magnetickým polem je opět vyvrhována jako výtrysk na pólech a vrací se opět do vesmíru. Tím by byl uzavřen koloběh hmoty a energie.

15. ČERNÁ HMOTA

V posledních letech zajímají astronomy nejen černé díry, ale i množství galaxií, které je možno pozorovat díky stále se zlepšující optice, ale hlavně i díky kosmické technice, která umožňuje pozorování přímo ve vesmíru.Největší problém nastal, když kosmologové propočtem zjistili, že galaxie, které se otáčejí kolem svých středů, rotují mnohem rychleji, než by měly, a nerozpadnou se. Ani nesmírná gravitace černých děr nestačí, a proto byla vypracována teorie, že se ve vesmíru nachází tmavá hmota, která má tmavou energii. Jiní vědci zase přišli s teorií, že tmavá hmota naopak vesmír rozpíná. Největší problém ale nastal, když měli konstatovat, z čeho se tato tmavá hmota skládá a z čeho vzniká tmavá energie. Do dnešního dne nepřišel nikdo s nějakým rozumným řešením. Pokusím se vypracovat teorii, která by nepopírala moje teorie, které jsem doposud napsal a zdůvodnil.Znovu si musíme zopakovat to, co jsem již v minulých kapitolách napsal o vesmíru.

1)Vesmír je nekonečný ve všech směrech2) Vesmír je věčný, at' do budoucnosti, tak i do minulosti3)Vesmír je nezničitelný, tedy ani nestvořitelný4) Šipka času má stejný a neměnný směr. Neznamená to, že by se některé dějě nemohly opakovat, ale jsou to vždy nové děje.5) Ve vesmíru existuje pouze hmota a energie, která se může měnit v jiné formy.

Pokud nepřijmeme těchto pět bodů, nemůžeme nikdy vesmíru porozumět a budeme se pohybovat na úrovni vědecko fantastické literatury.Základ celého vesmíru tvoří fotonový éter. V tomto fotonovém éteru se odehrávají veškeré fyzikální děje. Ve fotonovém éteru panuje nesmírný tlak, který udržuje vše pohromadě. Přestože fotony jsou nejmenší mikročástice, které mohou existovat, jsou zároveń i nejrychlejší. To vše jsem již podrobněji popsal v minulých kapitolách, ale pro pochopení, co je temná hmota, jsem se znovu musel vrátit k fotonovému éteru, neboť fotonový éter je černá hmota.Černá hmota je všude ve vesmíru, tak i na Zemi. Černá hmota je kolem nás i v nás. Z černé hmoty jsou složeny elektrony i protony a jiné mikročástice.V Cernu ve Švýcarsku se snaží fyzikové rozbít protony, aby zjistili, z čeho se skládají. Dostávají se stále k menším a menším mikročásticím. Nakonec se dostanou až k fotonům, které rozbít nelze, a tak zjistí, že celý náš svět je z těchto fotonů složen.Na závěr zbývá vysvětlit, proč je temná hmota temná, nebo jak jsem ji nazval, černá hmota černá. Vše jsem již popsal v minulých kapitolách. Fotonový éter nelze vidět. Vidět lze jen světlo, které se v tomto fotonovém éteru šíří jako vlna. Pokud světelný zdroj nevydává žádné vlny, tak je tma a tma je černá.