Žijeme ve světě falešných celebrit..

Kdo je to celebrita a umí ta celebrita vůbec něco? Svět médií je úzce propojen se světem lidí, které označujeme jako celebrity.

Nechci zde opisovat výklad slovníků, ale za celebritu by měl být označován někdo, kdo svojí prací něco dokázal. Žijeme však v prazvláštní době, kdy média zviditelňují lidi, kteří si myslí, že jsou hvězdami, protože o nich píšou různé bulvární plátky, společenské časopisy apod. Je to směšné a smutné zároveň. Směšné, že tyto profláklé obličeje pro svoji "slávu" žijí, ať jsou informace o nich jakkoli žalostné apod. ( viz. Rychtář apod. ) A smutné, že se lavinově šíří bulvárem a dalšími médii a vytvářejí informační balast, do kterého chtě nechtě narazí i čtenář, který se v televizi dívá jen na Dvojku. Jasně, lidé, kteří nic neumějí, ale chtějí být na stránkách různých plátků jsou a budou, problém je, jak se tahle bulvarizace, primitivnost a jednoduchost přelévá i do seriozních médií. A bohužel idnes, je dobrým příkladem. Sex s delfínem, smrt Ivety Bartošové od A do Z a ještě dál, Příběhy ze života na Ona idnes, které často vypadají jako vymyšlené od externí redaktorky. Sex , násilí, drogy, vraždy. Nic není tabu. Vše se poskytuje v plné míře a více než zvráceně, protože základem je výdělek. Novinář by měl ve společnosti plnit nějakou roli a posouvat svojí prací společnost někam dál? Ale kdepak, kde to žijete. Nechci žít ve společnosti, kde není nic tabu a kde uznáváme falešné pseudocelebrity místo lidí, kteří jsou pro naši lidskost přínosem. Občas se objeví výjimka a do rukou se vám dostane dobrý článek. Rozhovor s Lukášem Pollertem, Anetou Langerovou nebo Maxem Kašparů. A v tu chvíli mi dojde, že lidská opravdovost není před objektivem, ale spíše za ním. Je u lidí, kteří žijí opravdově a čestně pro svou profesi, ne pro naaranžované fotky v médiích. Takoví lidé jsou pro mne skutečné celebrity, i když si myslím, že o toto mnohdy laciné označení vůbec nestojí.