Možná nejsem jediná, ale nechápu jak v době nouzového stavu, kdy se většina z nás musí omezovat pro dobro a zdraví nás všech, je povolena rádoby nějaká protestní akce,
jejíž cílem je, aby se pár set zklamaných fandů a různých protestních skupin mohlo vyřvat a zmlátit nebo zmlátit ty, co na akci dohlížejí.
V Základních uměleckých školách se nesmí vůbec učit ani individuální výuka jeden žák spolu s učitelem a my z našich daní platíme policisty, kteří dohlížejí na danou rádoby protestní akci.
Nechápu naší legislativu, ale v době nouzového stavu jde zakázat skoro vše, za chvíli nás čeká asi úplný lockdown a stovky lidí bez roušek šli demonstrovat.
Proti čemu prosím? Proti tomu, že nákaza nemocí covid se u náš šíří tak rychle a hodně, že málokterá jiná evropská i světová země v poměru počtu obyvatel je na tom tak špatně?
Zdravotníci riskují své zdraví, aby zachránili těžce nemocné a parta chuligánů si jde něco dokazovat na Staroměstské náměstí.
Bojím se, že třicet let po sametové revoluci jsme nepochopili, co znamená svoboda, že svoboda prostě neznamená jenom řvát a prosazovat sebe a v určitých krizových momentech jako je tento znamená, trochu se omezit pro dobro všech.
Omezit své potřeby a požadavky v zájmu celé společnosti, která je na tom tak špatně a nikdo neví jak to bude u nás za dva týdny vypadat.
Pokud lépe, tak si hromadně oddechneme a někomu to stejně pořád nedojde a pokud špatně, tak začnou nejspíš umírat i lidé, které známe a kteří jsou nám drazí.
Možná teprve potom pochopíme, že rouška a pár omezení nebyla, tak vysoká cena za to,aby nám nezemřel někdo z rodiny nebo příbuzenstva.
Jenže pak už bude pozdě, protože lidský život je křehký a není nekonečný.
A my lidé jsme ve svém sobectví a nárocích prostě nepoučitelní.
Svoboda znamená zodpovědnost.
A za zdraví nás všech, jsme zodpovědní dnes úplně všichni.
