Přežít hrůzy Osvětimi a dokázat poté vstát ze dna, uzdravit se a svojí prací pomáhat lidem, tak to chce hodně vnitřní síly. a odvahy.
Psycholožka židovsko - maďarského původu Dr. Edit Eva Eger to v posléze v emigraci ve Spojených Státech dokázala, ikdyž to nebylo vůbec jednoduché.
Odpustit, když jí nacisté v koncentračním táboře zabili matku i otce
Odpustit, když v nacistickém lágru i pár hodin před osvobozením zemřela první láska, na kterou tak těžce zapomínala.
Vnitřní síla i vidina budoucího shledání jí dala sílu všechny tu hrůzy přežít.
Její láska zemřela, její rodiče také.
Nezbývalo jí po skončení války než najít sílu se uzdravit a rozhodnout se, co se svým životem dál.
Válku přežila ona i její dvě sestry.
Vlastně sestra Magda byla tím motorem v koncentračním táboře ke každodennímu přežití.
Udělala by pro ní vše, aby jí tam neztratila.
Při pochodech smrti, kdy na pokraji vyčerpání a hladovění už Magda umírala, Edit přelezla plot malé zahrádky a ukradla čerstvou mrkev, aby sestře dala něco jíst.
Hrozilo jí za zastřelení, ale ona to přesto udělala.
Setra přežila a ona také.
Někdy živote uštědří člověku neskutečné rány.
Na těle i na duši.
Dokázat se pak zvednout a jít dál chce skutečnou vnitřní sílu i neustálou vnitřní práci na sobě.
Přes pochyby i ztráty jít zase dál.
Dál do života, o kterém ještě nevíme, co nám přinese..
