„Ty jo, Franto, co do mě reješ, vždy´t jsme si to tady u piva včera vysvětlili. Ve straně byli skoro všichni, ale záleží na tom, kdo měl faktickou moc a dělal ty sviňárny.“ „Hele Víťo, tak já to tak nevidím. Kdyby skoro celej národ neschůzoval, i když s odporem, tak ty komouši tady nemuseli čtyřicet let vládnout.“
„ No vidíš, Franto, dneska komouši nevládnou, krade se všude a spousta lidí si myslí, že když je zase zvolí, tak budou mít aspoň práci a co do pusy.“
„ Největší blbost, co jsem kdy slyšel, Víťo, ale ty chceš vážně nějakýho ředkvičku za prezidenta?“
„Vždyť ředkev byl každej druhej, to bychom museli bojkotovat skoro každýho, Franto.“
František: „ Já jsem ředkvička nebyl, já ne a ne a ne.“
Vít: „A proč se vlastně neucházíš taky o ten prezidentskej post, tady na blogu to nadáváš každýmu a pěkně od plic!“
František: „ Upřímně, já jsem moc chtěl a nestihl jsem to papírování.“ „Ale stejně, já fakt vůbec nevím, koho zvolím, ten výběr je nějakej malej.“
Vít: „ Hele malej, ale svobodnej. To je to hlavní.“
František: „ Jasně, máš recht. Pozdravuj doma a vyřiď, že ta vánočka byla skvělá.“
Vit: „ Vyřídím, tak zase v sobotu nebo na blogu Franto.“
Franta: „ Tak čest. Panebože promiň, jsem dneska nějak mimo. Tak v sobotu kámo..
P.S.
Rozhovor je fiktivní. Nějak nám to vzájemné urážení na blogu graduje
