Nejdřív jsem si myslela, že odolám. Dostudováno mám a ten akreditační a mediální mumraj kolem UJAKU, tedy Univerzity J.A.Komenského, není moje věc. Pak už mne to naštvalo. Teď je prostě moderní si do UJAKU kopnout, tak pojďte taky.
Na začátek si vyjasněme jedno. Mediální obraz mojí bývalé almamater je příšerný. V bulváru se uchytilo označení škola celebrit apod. Tak tomu se musím vážně smát. Kolik, že rádoby celebrit tam studovalo? Víc než deset to nebude a kolik, že ročně školu opustí studentů? Pár stovek určitě.
Pamatuji si, když škola začínala a můj mediální obor byl v plenkách. Jsem husákovo dítě, takže když jsem se po x té na přeplněné státní školy nedostala, tak jsem si našla něco, co by mne alespoň trochu bavilo.
Začátky na denním studiu byly docela kruté. Copak mi nějaká filozofie zaplatí složenky nebo dějiny? Záhy jsem pochopila, jak se mýlím. Moje znalosti nabíraly na hloubce i šířce a můj pohled na fungování společnosti se změnil.
Mouchy na škole byly. Byli jsme první odvážlivci v novém oboru a čerstvě akreditované vysoké škole. Když se mi něco nelíbilo, tak jsem si chodila stěžovat a ráda. Chtěla jsem, aby škola měla dobré jméno.
V psychologii jsme vylítávali všichni. Ano, soukromá škola, ale zadarmo zápočet ani zkouška nebude.
Ve třeťáku jsme se stěhovali na Žižkov a duch budovy na Starém městě se vytratil. Moderní budovy, studijní a desítky studentů žíznících po vzdělání, znalostech a hlavně titulu.
Jasně, prošlo dost lidí, které bych dávno vyházela, ty nejtěžší případy to odnesly u státnic. Stresem či opakováním. Zvorala jsem téma bakalářky a horečně jsem to předělávala.
Mohla jsem se učit víc, ale i tak bylo denní studium luxusem, kteří si mnozí nemohli dovolit. Časově nebo finančně.
Na magistra se mi hned jít nechtělo, šla jsem až za rok. Studium už bylo náročnější, ze zkoušky o rozhlasu jsem poprvé vyletěla. Šrotila jsem se jak o život, ale byla jsem na profesora drzá. Vyhodil mne hned.
Dnes mám díky tomu historii rozhlasu skoro v malíčku. Jasně, při hromadných testech se mnozí snažili opisovat. Z metodiky výzkumu jsem dostala za 3, když všichni měli skoro za 1. Za to mi ten červený diplom nestál a život taky není skupinová práce.
V současné době se v médiích skloňuje Univerzita J.A.Komenského ve všech směrech. O akreditaci speciální pedagogiky - učitelství, už přišli. Možná oprávněně.
Jako jedni z mála, nabídli nekvalifikovaným učitelům doplnit vzdělání v kombinovaném studiu.
Zkuste si jako učitel dodělat kvalifikaci a zjistíte, že nabídek moc není.
Pár kurzů celoživotního vzdělávání, ne vždy otevřou obor, co potřebujete nebo pěkně na denní studium.
A při tom pracovat. Vážně?
Ujak má asi pár much, ale tipnu si, že ne víc než vysoké školy státní.
Ano, vedení našlo díru na trhu vzdělávání a využívá toho.
A akreditační komise v čele s paní Dvořákovou sleduje i jiné zájmy, než je jen blaho současných studentů.
A na ty se v médiích vesele plive, stejně jako na všechny absolventy.
V něčem si za to škola může sama. Svůj mediální obraz moc dobře nestřeží.
A v nečem je na vině celý náš vzdělávací systém. Všechny obory nemají reálné uplatnění, některé úplně chybí.
A z dob komunismu jakoby pořád slyšíme. A hlavně ať máš ten titul.
Samotný titul ještě nikoho nespasil a ani sebelepší škola vás nedonutí studovat.
To musíte chtít sami.
A pokud akreditační komise jednu školu zavře, tak tím nevyřeší hlavní problém.
Náš vzdělávací systém je nepružný a často odtržený od reality.
Jestli je kvalitní, tak na to by vám absolventi různých vysokých škol odpověděli jistě sami.
A určitě taky různě..
