Stop vykradačům blogů aneb i nesouhlasit můžete s grácií..

Poslední dobou nemám chuť psát nové články. Důvod je jednoduchý. Připadám si na blogu idnes jako ve válečné zóně. Místo, aby zde autoři blogů v klidu prezentovali své názory a diskutovali pod svými blogy, tak se nám zde ujímá nový trend.

Někteří autoři blogů si totiž našli zajímavé hobby. Místo, aby přinášeli nová a neotřelá témata, kde budou prezentovat své názory, tak místo toho konfrontují názory svých kolegů blogerů.

Na první pohled se to může zdát zcela v pořádku, ale na druhý je jasné, že jsou to samé podpásové reakce.

Takovýto autor vykradač má rád svoji „popularitu“ a karmu a dělá pro to vše.

Občas napíše vlastní blog, ale pak se vrhne na chudáka jiného blogera. Osloví ho samozřejmě i v titulku svého článku, protože, to, co provokuje, vždycky více zaujme.

Je vcelku jedno, o jakou problematiku se jedná. Takový bloger vykradač se bude do krve dohadovat s kýmkoli, hlavně, aby o něm bylo slyšet.

Je mu úplně jedno, že se sice jakoby snaží nesouhlasit s obsahem jiného blogu, ale místo názorové odlišnosti na třeba politickou problematiku volí osobní a útočný tón na autora blogu.

Kdyby se to stalo jednou, tak se to dá nevidět, ale pokud takto někdo cíleně už píše delší dobu, tak ukazuje pouze na jediné.

Nedostatek vlastní osobitosti a názoru, potřeby si neustále něco dokazovat a to i za cenu pozurážet, co největší množství jiných autorů.

Převedeno do řeči lidské. Pane kolego, vy nemáte rád pana Ypsilon, tak jste u mě debil. A ještě o tom napíšu článek. Nebo, pane kolego, vy nemáte rád karafiáty, tak to jste pěkný cvok, protože já jich mám doma plnou zahrádku.

Jistě, píšeme, abychom sdělovali své názory. Své názory na vše, co život přináší a uměli respektovat názory jiné, když s nimi nesouhlasíme.

Nesouhlasit s jiným názorem se však nerovná tomu, tak já vás budu všechny urážet, protože mi to prochází.

I nesouhlasit můžete s grácií a lidskostí, ovšem musíte na to mít.