Tak nastal den D. Konečně jsem se rozhodla, že se ve svých článcích přestanu vyjadřovat jen k práci ostatních a nechám Vás čtenáře posoudit jednu z mých písní. Jak začít.. Vždycky, když s mým kamarádem ( vynikajícím jazzovým pianistou ) děláme nějakou muziku nebo spíše rozebíráme tu mojí, tak skončíme u stejného názoru. Pokud hudbu opravdu milujete, tak už od ní nikdy neodejdete. Nemáte na to sílu. Je jedno jestli jste profesionální muzikant nebo si občas zahrajete pro radost, ale odejít to prostě nejde.
Jak to tedy s mým muzicírováním začalo?
V dětství jsem stejně jako většina dětí začala hrát na klavír a navštěvovat Základní uměleckou školu. Ne vždy mne bavilo hrát stupnice a etudy, ale vydržela jsem. Skladatelé období romantismu mi byli vždycky bližší, ale pořád mne to táhlo k popu a filmové hudbě.
Ve dvaceti letech se mi stal těžký úraz ruky, přeřízla jsem si šlachu na malíčku pravé ruky, což je pro klavírisku úplná tragédie.
Během několika let následovaly operace, které mi umožnily začít znovu psát a mít všech pět prstů. S hraním na klavír to vypadalo o dost těžší. Při náročnějších skladbách klasiků už mi ruka neklouzala po klaviatuře jako dřív a vypadalo to, že hraní úplně nechám.
Na nějakou sebelítost moc času nebylo, protože když vidíte na Klinice plastické chirurgie ruky ty úrazy a všechny lidičky, kteří na rozdíl ode mne lžíci do ruky už nikdy nevezmou, tak si říkáte jak jste na tom pořád dobře.
Stejně vám to ale nezabrání toužit po zdravé ruce a hrát chcete dál a dál.
Možná to tak mělo být, ale po letech rehabilitace jsem se od klasiky přesunula více k popu a šansonu a začala jsem konečně skládat, zpívat a psát písňové texty. Rovněž začaly moje návštěvy hodin zpěvu a klavíru, ale na skladbu jsem zůstávala dál samouk.
Dveře konzervatoře mi přes veškeré snahy zůstávaly dál uzavřené.
Jak tedy vznikají mé písně ?
Nejdříve napíšu text a potom teprve přidávám muziku. Stejně jako u psaní mých článků jde o docela intuitivní záležitost. Nesedím týdny nad archem papíru, ale když dostanu nápad, tak ho musím napsat, i kdyby byly 3 hodiny ráno nebo padaly trakaře. Hudba je už trošku náročnější, někdy se povede první verze a vy prostě víte, že je to ono. Jindy předěláváte a předěláváte....
Když se mne někdo zeptám jaký žánr vlastně dělám, tak odpovím, že něco mezi šansonem a popem. Možná, že moje současné skladby zní více šansonově, ale pop mám prostě v srdci.
Hudba dokáže vyjádřit každý váš pocit a spojí Vás s druhými lidmi. Nemusíte už nic říkat a stačí jen poslouchat, proto asi tolik hudbu miluju.
www.blankafay.cz
P.S. Píseň se jmenuje Tak to má být.... jestli se Vám líbí tak mi klikněte na karmičku :)
