Právě zase pracuji online, jako v posledních dvou letech hodně z nás. Občas na mne vyskakují informace o tom, jak všichni žijeme na sociálních sítích a co nám to přináší a jaká jsou rizika naší komunikace na sociálních sítích.
Já jsem končila vysokou školu před 11 lety, takže by se dalo říci, že svět médií a sociálních sítí se tolik proměnil, že určitě hodně oborů měnilo obsah svých akreditačních plánů a upravovalo studijní programy a obory.
I když bych díky své kvalifikaci mohla třeba vyučovat mediální komunikaci na základních školách, tak tento předmět ve většině škol není, nebo je zakomponovaný v jiných předmětech.
Vidím to jako velký problém, protože sítěmi a médii jsou samozřejmě více ohroženy děti než dospělí, právě protože jsou děti a nemají zkušenosti a znalosti či zralost dospělých.
Myslím, že je velké riziko být stále na sítích a sdělovat si zde třeba i osobní informace a zprávy apod.
Však vše , co je spojené s dokumentem v Síti, který se zabývá zneužíváním dětí na Internetu, jasně ukazuje, jaká rizika na děti a mladistvé na Internetu mohou číhat.
Nejsem rodič, ale jsem pedagog a vím, jak těžké je i nejmladší děti z online prostředí odtrhnout.
Zajímavé rovněž je, jak tuto oblast dokážou využít ke své "práci" bulvární novináři, kteří pečlivě sledují sítě veřejně známých lidí a na základě toho vytvářejí své smyšlené články apod.
V době kdy jsem začala studovat vysokou školu jsem si myslela, že to také zkusím a budu jako budoucí novinářka dělat rozhovory se známými osobnostmi.
Viděla jsem ale, jak mi to moc nejde. Sice jsem na nějaké Miss byla a snažila se vyzpovídat známé lidi, ale věděla jsem, že mi to vůbec nejde a nesedí.
Místo toho jsem na celé akci sledovala muziku, krátce si popovídala ještě s žijícím skladatelem Karlem Svobodou, či vtipnou Halinou Pawlowskou.
Pro sebe jsem si dala závazek, že na sítích budu v budoucnu hlavně pracovně a své soukromí přesunu na nějakou osobnější bázi.
Docela bych to viděla jako dobré pro nás všechny, protože děti potřebují mít živý kontakt s kamarády a my dospělí také.
Ono je to lákavé pochlubit se všem, že mi zrekonstruovali kuchyň a nebo, že mám nový byt.
Jenže všechno tohle se dá krásně zneužít a to nemluvím o kradení věcí a zneužívání osobních informací. Mohla bych ještě pokračovat dále ke zneužití bankovních dat, sociálních identit apod.
Není to tak dávno, co mne přes Facebook kontaktoval velký fešák, člověk, lékař žijící v zahraničí a pěl mi ódy, že jsem velice sympatická, přitažlivá a mám zajímavou práci.
Velice brzy se ukázalo, že jde o člověka s falešným účtem a fotografii, protože jsem na Facebooku náhodou objevila stejnou fotografii s jiným jménem a profilem.
A to jsem nekomunikovala s chlapcem z horní dolní, ale pěkně v angličtině rádoby s lékařem, který pracuje v zahraničí a zachraňuje lidi ve válečných oblastech.
Někteří se z online prostředí úplně odpojili a mají práci, která vyžaduje osobní kontakt.
I já ráda učím živě, protože vidět nadšené dítě či studenta, je prostě lepší něž online.
Doba je však složitá a sítím se pracovně vážně nevyhneme.
Z pracovního hlediska jsou samozřejmě levnější a úspornější, to už zjistilo v době pandemie hodně firem.
Se sdílením našeho soukromí na sociálních sítích, bych byla ale velice opatrná..
