Tak a je to tady. Na volbu nového prezidenta budeme mít nejspíš větší vliv, než doposud. Nebudou volit námi zvolení zástupci v politických stranách a měnit svoje prezidentské kandidáty a priority na základě různých kšeftíků a skrytých dohod, ale budeme volit my občané.
Tedy pokud budeme chtít a neřekneme si pro nás tak často typické, stejně to nemá smysl.
Žijeme v parlamentní demokracii a prezident u nás nemá takový vliv jako jinde, ale značný vliv na naší politické scéně má. Není od věci se tedy zamyslet, kdo by chtěl na Pražském hradě asi sedět.
Doufám, že paní Bobošíková nebude chtít opět řídit nějakou televizi, k tomu být v Evropském parlamentu i na Pražském hradě. I když druhá varianta se spolu s třetí myslím vymyká.
Je tady však jeden muž, který by o prezidentský post hodně stál. A v médiích si svou uličku popularity vědomě buduje.
Nevěřím, že pan Okamura při své inteligenci a pracovních úspěších neví, co je to populista. Hned jsem si pojem populista přesně do písmene také nevybavila, ale po přečtení „ Novoročních projevů“ pana Tomio Okamury mi to bylo jasné.
Populista, pane Okamuro, je člověk, který říká to, co chce slyšet většina i za cenu, že své názory poupravuje a mění, za cenu, že bagatelizuje bez konkrétních kroků.
„Rozhodně to ale neznamená, že ekonomika není důležitá - jen nesmí vítězit nad morálkou a společnými hodnotami.“
Ano ekonomika je „bohužel“ pro rozvoj trhu důležitá, ale pan Okamura žádné řešení nenabízí.
U nás nad morálkou mnohde již zvítězila.
„Naše republika je přese všechny problémy bohatou zemí. Skutečná chudoba, ta co ohrožuje život, je výjimkou, přestože stále nám umírají lidé na ulici mrazem a někdy i na následky podvýživy. Žijeme v čase, kdy média uchvacují gorily ze ZOO, jejichž "příjem" překračuje platy většiny smrtelníků. Firmy sponzorují anakondy, křečky či další zvířata, které mají dotace, granty a dary od státu, města a občanů v řádu stamiliónů. Školní třídy se skládají na veverky namísto toho, aby pomohly třebas jen jediné stařence v nejbližším okolí. Žijeme v mediálně odporné a děsivé době, kdy jedna gorila je větší a důležitější celebrita než desetitisíce potřebných stařečků nebo invalidů.“
Velice zkratkovité a laciné příměry, které lze vyvrátit. Nevím koho pan Okamura myslí mediálními gorilami, ale o důležitosti médií pan Okamura dobře ví. Má své osobní webové stránky, účastní se natáčení „podnikatelské show“, svůj mediální blog má na internetové televizi stream, nabízí vám své přátelství na Facebooku a pořad na televizi Barrandov odmítl na poslední chvíli moderovat nejspíše proto, že se bál, že by mu formát pořadu byl do budoucna v jeho politických ambicích asi na překážku. V bulváru se rovněž objevují jeho fotografie se synem, bývalými či současnými partnerkami apod.
Při článku typu podívejte pan Okamura boural, kdy pan Okamura ochotně poskytuje médiím informace, to vypadá, že prezidentské volby budou za týden.
Příměr s veverkami a pomoci stařence myslím netřeba komentovat.
„Justice naopak často páchá křivdy na nevinných lidech. I v tyto dny trpí ve vězeních lidé nevinně odsouzení, lidé odsouzení v nespravedlivých, neústavních procesech. Namísto spravedlnosti v naší zemi často vítězí právní formalismus. Lidé jdou do vězení třeba proto, že se jejich právník zapomněl odvolat k vyšší instanci a jiní, někdy i velcí skuteční gauneři tam nejdou, protože soudce, státní zástupce či policie nestihli ve správném datu vyhotovit správný formulář nebo během šetření opomenuli jiný formální krok.“
Po dalším odstavci mě napadá, že naše věznice jsou plné jen nevinných lidí. Ano, v úvodu je napsáno, že hodně milionářů je zlodějů, (jen milionařů?), ale proč je u nás tak či onak vysoká kriminalita, jaké má příčiny, důsledky a jak zefektivnit náš právní systém pan Okamura opět nikde neříká.
I tohle je dle mého názoru pane Okamuro populismus. Zkratkovité a bagatelizující.
„Buď práci čest“. Tak bychom se do budoucna mohli zase oslovovat. Ano, jak říká pan Okamura, potřebujeme pracovité občany v celém spektru profesí, ne žádné titulované rychlokvašky, ale odborníky.
Patřím mezi ty titulované, a i kdybych nepatřila, tak Čest práci mě nikdo říkat nedonutí. A myslím, že každý občan, který musel za komunismu takhle stádovitě zdravit, mě chápe.
Tesat do kamene „Buď práci čest“, myslím nemusíme. Za komunistů jsme tam vytesali už spoustu nesmyslů. Kvalitní práce je potřeba. S tím se ráda ztotožním.
Tím svým „čest práci“ si pan Okamura svoji voličskou základnu o komunistické příznivce určitě rozšířil.
Možná se pletu a Tomio Okamura bude spásou pro naši politickou scénu, ale bojím se, že ne.
Co tedy pane Okamuro chcete přesně měnit a jak?
Naše země úplně nevzkvétá, to víme všichni a pravdu od lži umí většina lidí také rozlišit, ať už mají titul či ne.
A populistické řeči nás určitě nezachrání, o tom jsme se mohli dávno přesvědčit.
P.S. Populismus dle wikipedie..
Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je vícevýznamový termín, který je možno chápat několika způsoby. V politickém světě se jedná o způsob, jak se zviditelnit bezideologického programu na základě reagování na aktuální společenské podněty, které se nesnaží řešit. Populismus staví většinou na rétorice, založené na kritice vládnoucí elity.
Je zajímavé, že populisté používají podobné způsoby argumentace bez ohledu na vlastní politické zaměření, což ukazuje i Nolanův diagram.[1]
