Wimbledonská vítězka. Možná tehdy naposledy byla Petra Kvitová tenisově šťastná. Nejen proto, že vyhrála, ale po několikaleté dřině všem ukázala, že na to má. Ano, má na to pořád, jenže kdyby se o tenisu tolik nepsalo, nedělaly by se všemožné závěry, kdo bude či nebude světovou jedničkou, tak by to bylo pro ni asi lehčí.
Snažím se v současné době sportovat a dát se tzv. do kupy. A dá to hodně práce, přece jenom nejsem profesionál, ale jsem šťastná z každého postupu a tréninku.
Petra Kvitová v rozhovoru v časopise Belmondo sama prohlásila, že se jí hraje hůř. Ta odpovědnost k veřejnosti jí svazuje.
Ano, my, ta proradná sportovní veřejnost. Když slyšíme hymnu v televizi, tak jsme hrdí až běda a to jsme neodpálili ani jeden míč. Pokud se však pořád nevyhrává, tak jsou Češi velice krutí.
Jenom si přečtěte ty diskuse. Žádná gratulace k tomu, kam se letos na Wimbledonu Petra dostala. Vždyť výše nasazené soupeřky už dávno vypadly. Ale jen samé řeči rádoby tenistů z gauče.
Ať změní trenéra, zhubne, nemá na to, lepší už nebude apod. Škoda, že nejsem Petra Kvitová, protože pár raket bych po těch diskusních rozumbradech ráda hodila a ptám se?
Vy jste se nějak zasloužili o to, že Petra Kvitová je v současné době naše nejlepší tenistka?
Vy za ní dřete na kurtech? Jezdíte po turnajích?
Ne, ne a zase ne.
Petra Kvitová se díky lásce k tenisu, své píli a vytrvalosti dostala tam, kde dnes je.
A my bychom ji jako hrdí Češi držet v turnajích palce a ne jí odsuzovat, když se nedaří.
Petra Kvitová možná pořád nevyhrává, ale udržet se v svém oboru mezi desítkou nejlepších na světě chce hodně dřiny a poctivé práce.
A tu Petra odvádí pořád..
