- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdysi jsme měli takového voříška neznámého původu. Ten strašně miloval, když jsem s ním chodil na procházky do lesa. Přes ves jsem ho vedl na vodítku, ale v lese jsem ho pustil. Vím, že myslivci to neradi vidí, ale tohle byl malý pes, který nikdy nic neulovil.
V lese se pak pravidelně opakovala následující situace. Pes pendloval přede mnou a odbíhal do stále větší vzdálenosti. Nakonec mi vždy najednou zmizel úplně a přiběhl ke mně tak po patnácti minutách. Tvářil se pak vždy provinile, lehl si přede mnou a čekal trest. Já jsem mu vždy vyčinil a pak ho lehce klepl vodítkem po zádech. On se pak spokojeně oklepal a bylo na něm vidět, jak je rád, že je vše vyřešeno a odpuštěno. Pak už mi do konce procházky neutekl. To se opakovalo pravidelně, vždy si musel užít těch svých patnáct minut svobody.
Je to všude stejný, pejsek VLÁDNE ! I u nás je chlupatej ušatec pánem rodiny!