Velmi dobře znám

Vypadá to, že studuji na stejné škole, jenom zatím první část, tj. tříleté bakalářské studium. Také mě občas dost mrzí, že za svůj (nemalý) obnos, se nikdo nenamáhá nějak koncepčně působit a vykládat  "svůj předmět". Většina profesorů se snaží, ale přesto zůstává část, která opravdu vykládá něco co nemá hlavu ani patu a poté pronese: " Ke zkoušce se naučte celá scripta, která si koupíte dole v prodejně." Vtipné. Zvlášť, když scripta již více neotevřete (alespoň většinu) a výpisky ze script začátkem zkouškového kolují po internetu. Snad mají provize z prodaných script, ale očekávala bych více od vysoké školy s dobrou pověstí.

Většinou ten vyučující má za sebou

nějakou publikační činnost, takže se můžete učit na příkladu. Jestli se domníváte,že vysokoškolští profesoři za první republiky přednášeli tu látku, kterou pak zkoušeli, mýlíte se. Funkci vysokoškolské přednášky je dát vhled do myšlení vyučujícího, od čehož vy se pak můžete odrazit. Chybné naopak je, když vám u zkoušky ten vyučující řekne. Vy to sice umíte, ale umítte to jinak, než jsem to přednášel,a proto výbornou vám nemohu dát.

Re: Většinou ten vyučující má za sebou

.

Univerzita není jenom škola, ale i vědecká instituce, nebo řekněme vědecká instituce je to především. Vědecká kapacita a dobrý učitel v jednom je docela vzácný jev, pokud chce ale ústav obhajovat granty a držet dobré jméno, musí si podržet především tyto vědecké kapacity. Pro skvělé pedagogy, co ale nezvládají vědeckou činnost, nezbývá skoro žádné místo. Student vysoké školy ale není žákem gymnázia, aspiruje na to, aby se svým kantorům jednou vyrovnal. Proto nevadí a naopak je potřeba, že se po něm chce nějaká individuální snaha.

Házení klacků pod nohy a osobní nevraživost, to jsou samozřejmě jiná témata, taky důležitá, ale o nich jsem teď mluvit nechtěl.

začíná to už na základce

asi tři měsíce se věnuji své vnučce pokud jde o učení a když jsem někdy na podzim začal, jen jsem zíral co v 7.třídě neumí. Hlavně vůbec neuměla logicky myslet a to se projevovalo především v matematice. Měla k ní přímo odpor, tak jako máme ke všemu co nám nejde a jsme přesvědčeni, že i nikdy nepůjde. Po třech měsících vidím zřetelný pokrok a i chuť na matematické příklady a projevuje se to i u dalších předmětů. Kladu si otázku co vlastně v té škole dělají. Kdybych se jí mohl stejnou dobu věnovat sám, tak strčí dnes do kapsy i o dva roky starší děti z gymnazia.