Padesátníci vám ještě ukážou..

Nemám ráda stereotypy, i když některým určitě podléhám také. Ty, co mi nejvíc vadí, se týkají generace kolem padesátky, tedy tzv. Husákových dětí.

A nás vážně málo není.

Nemám problém se učit ani vzdělávat. Čtu myslím dost, ikdyž poslední dobou jsou to hodně audioknihy, ale moje knihovny přetékají psychologickou a duchovní literaturou. No, každý máme nějaké hobby.

Mým oborem je hudba,i když vysokoškolské vzdělání mám v oblastí médií.

Velice mi vadí současný trend, kdy se z lidí mé generace dělá na trhu práce jakési přebytkové zboží.

Samožřejmě se to netýká těch, co jsou milionáři či miliardáři a koukají na nás ze stránek Forbesu.

Tenhle článek není rozhodně stěžovácí. Spíš boj s lidskou omezeností.

Já nikdy nezapadnu do klasické práce od 8 do 17 hod. a práci si vždy budu vytvářet a hledat sama.

Ale hodně lidí prácovní poměr chce, neli nutně potřebuje, protože účty za základní věci se prostě neptají.

Pamatuji si různé pracovní pohovory v ném životě, než jsem se na ně postupně vykašlala.

Ve dvaceti jsem neměla praxi, ve třiceti jsem měla praxi různou, pak jsem měla VŠ, nejdřív tedy neměla atd.atd.

K tomu mám další dvě rekvalifikace, x online kurzů a webinářů, že už to ani nespočítám a svojí angličtinu jsem v českých pracovních poměrech nikdy pořádně nevyužila.

Vždycky jsem měla k životopisům předpojatost. Kus papíru nebo dat, nikdy neukáže charakter člověka, jeho osobnost ani pracovní nasazení a schopnost se učit.

Ale jinak chápu, že CV má určitou vypovídající hodnotu.

Dneska máme Ai a ta nás prý všechny nahradí.

Samozřejmě je to nesmysl a i já přemýšlím, zda nezačínám používat umělou inteligenci v osobním životě už moc.

Žijeme v době, která je pěkně zblblá.

Dost lidí vydělává miliony díky Instagramu, jiní si myslí, že je to nesmysl a jiným se to nedaří, ikdyž by chtěli. Trošku jako s těmi investičnímy byty.

Já mám možná jednu výhodu, a to, že na svůj věk nevypadám, a ani se tak duševně necítím.

Ale v pomyslné škatulce jsem, stejně jako ostatní.

Možná se mýlím, ale stejně jako nepoznáte přírodu a oceán jen na základě skvělých reels z Instagramu, tak nepoznáte člověka podle číslovky, titulu ani životopisu.

Jsou to jen ukazatele a za těmi mohou být lidé různí.

Schopní i neschopní, vzdělání či jen titulování, lidští či sobečtí apod.

Dnešní společnost jasně ukazuje, že dané věci se mění a jen těžce hledáme hodnoty, kterých bychom se mohli držet.

Tyto hodnoty rozhodně nevidíme na naší politické scéně, občas probleskují některými médii, ale vždycky je najdeme u lidí, kteří milují svou práci a dělají ji s láskou a je jedno, zda jim je třicet nebo sedmdesát.

Nestavme proto lidem zbytečné škatulky a nedělejme z produktivních lidí kolem padesátky nějaké loosery a pitomce. A nejen z nich.

Myslím, že si to moje generace vážně nezaslouží a může těm mladším ukázat nejen jak se maká, ale jak se přemýšlí bez umělé inteligence a sociálních sítí.

Ne proto, že bychom je neuměli používat ke své práci, ale proto, že až nás Ai boom pohltí a převálcuje, tak budeme strašně hledat něco, co je ještě reálné a přirozené.

A to reálné a přirozené bude jednou tou nejcennější hodnotou.