Milé soudružky a soudruzi, milí občané, naše země nevzkvétá, ale to nevadí. Nemůžete hned ode mne čekat zázraky. Jsem sice populista a v předvolebním boji o Hrad jsem sliboval vše možné a ke všemu možnému jsem se vyjadřoval, ale nemůžete chtít ode mne hned vše.
Sice odmítám kolektivní vinu, tedy komunistickou kolektivní vinu, jak jsem již vyjádřil na svém blogu, ale osobně se k žádnému svému nezdaru ani postranním úmyslům nehodlám hlásit.
Myslím si, že jsem docela chytrý, a tak vždy hlásám to, co si určitá většina přeje slyšet a zahalím to do nějakého populisticko - demokratického hávu.
Jako třeba s tím komunismem. Je krátce po 17. listopadu a většina společnosti je rozčarovaná ze současné situace. Senátní volby to jasně ukázaly.
Stačí tedy nahodit lano a na svém blogu začnu obhajovat komunismus. Myslím si o sobě, že jsem machr, tak tu nespokojenost ve společnosti využiju a tak ten komunismus lehce oslavím.
Vynechám mučení, popravy a procesy padesátých let, protože pak by můj účelový blog nebyl tak populistický a nemohl jsem se kasat svojí nestranností a touhou být prezidentem.
Tedy, myslím tím prezidentem „nestranným“, který ke své podpoře využije i tu nejdemokratičtější stranu na zemi – současnou KSČM, které je tolik upíráno právo na politickém slunci.
Jak jsem již napsal, tak nejhorší je demagog, který i z dobré myšlenky udělá tyranii. Já se za takového demagoga sice neprohlašuji, ale moje slova často hovoří za vše.
Ve svém předposledním blogu jsem napsala, že nejhorší je lidská slabost, která přemění i dobrou myšlenku na zlo.
A ve svém posledním blogu dodávám. Nejhorší může být i touha po moci a Okamurův populismus i jeho neustálá snaha se zviditelňovat. Použije k tomu každou myšlenku, třeba i teorii, že fašismus byl ve své podstatě dobrý.
Pan OKAMURA totiž využije jakýkoliv způsob, aby se dostal na Hrad a toho bychom se měli začít bát.
