Pokud má někdo pocit: nevím, co jsem, tak je případ pro psychiatra, protože je to duševní nemoc. I pokud je člověk opačného pohlaví, tak přece ví, že je opačné pohlaví. A pokud se jeden den cítí tak a druhý den jinak a třetí den je obláček na obloze, tak by s tím opravdu měl někam jít, nejlépe k psychiatrovi. Každá duševní nemoc by se měla léčit, než bude nebezpečná nejenom pro nemocného, ale i pro jeho okolí.

Doktor Cimický s vámi jednoznačně souhlasí.

Odjakživa byli lidé s problémem zapadnout do škatulky. Akorát teď se jím dostává stejné mediální pozornosti jako celebritám.

Je to stejné jakoby člověk, který přišel o nohy, vyžadoval extra respekt, novou mluvnickou kategorii a oslovování "Vaše beznožnosti". Transgender atd. se umí postarat o své potřeby, nikdo po nich nehází kamení, tak co ještě od společnosti chtějí?

Když někdo opravdu chce, abych mu nějak říkal, tak mu tak prostě říkám i kdyby měl v občance Karel a chtěl by, abych mu říkal transnacionální Verunka. Nechápu, jak moc musí mít člověk nas–áno v hlavě, aby mu tohle dělalo problém.

S takovymi a jinymi zhovadinami jsou uz oblbnuti mnozi na zapade. Neni to tak divne, lidstvo je nachylne podlehnout nejruznejsim propagandam, jakkoli nesmyslnym, i zlotrilim, od nabozenstvi pres nacismus a komunismus.

Právě jste napsal ženě, která se v medailonku označuje za věřící, že náboženství je nesmyslná zlotřilá propaganda. Gratuluji. Jste asi velmi empatický člověk, škoda, že takových diskutérů není víc