Tenhle nový článek nebude o mne, ale o tématu, který jsem rozvinula v minulém blogu. Žijeme opravdu bohužel v nejisté době a celá gender problematika nijakou jistotu nepřináší.
Podařilo se mi odborně zkonzultovat téma, zda lidé, kteří se necítí být ženou či mužem, jsou nějak duševně nemocní.
Jako třeba Demi Lovato, která se teď definuje jako nebinární.
Pořád si stojím za svým názorem, že lidé, kteří hledají svou identitu a nenacházejí ji ani v kolonce ž a m jako většina z nás, mají nějaký svůj problém.
Myslím, že mají, ale bylo odborně psychologicky vysvětleno, že lidé, kteří si vytvoří nějakou gender kolonku, kde jim je dobře, nemají problém se sexuální identitou, pohlavím, ale mají problém jen se svou vlastní identitou.
A dozvěděla jsem se, že lidé, kteří se definují jinak a vytvoří si svou gender kategorii, nejsou duševně nemocní.
V minulém blogu jsem to dost soudila, dnes si myslím, že na to nemám právo.
Jenom to prostě nechápu. Nedokážu si totiž představit, že po x letech osobního růstu, kdy se člověk nějak hledá, tak místo svého ženství, se budu identifikovat s tím, že jsem VOKURKA.
Ano, nemyslím to zle. Jsem Vokurka, tak mne tak berte.
Takže není to problém sexuální, ale problém lidské identity a toho kdo jsem.
Myslím, že jako věřící, to mám vážně jednodušší, protože věřím, že Bůh stvořil muže a ženu, aby se doplňovali
Chápu i jinou sexuální orientaci, i když mám pocit, že normální harmonická rodina, kde jsou muž a žena spolu s dětmi, není vůbec nijak mediálně prezentována.
Spíš samé odchylky, jako třeba tito Gender hledající svou identitu
Jsem moc ráda, že moje identita se odvíjí od toho, že jsem Boží dítě, žena.
Tak nám všem přeji, abychom v tom nadcházejícím roku nacházeli nějaké jistoty
a měli naději, že bude dobře, i když to tak třeba při omicronu nevypadá.
Požehnaný nový rok vám všem..
Blanka Fay
