Lidský život není snadný, to víme všichni. Snažím se dělat muziku, a proto poslední roky velice pečlivě sleduji naši hudební scénu. Nebylo nezajímavé sledovat i cestu Lucie Bílé.
Nejprve jsme o ní vůbec netušili, a pak se objevila. Skoro z čista jasna, alespoň pro ty nezasvěcené. Bídníci, Drákula, Johanka z Arku, desky, koncerty, vlastní pořad v televizi Lucie na Bílo apod. Jistě na počátku ještě byly Neposlušné tenisky.
Lucie Bílá je vynikající zpěvačka, o tom vůbec není pochyb. Díky svému hlasu, schopnosti získat si publikum a svojí spontánnosti si získala srdce tisíců posluchačů.
Ceny se jí na poličku postupně hrnuly. Gramy, Slavící, TýTý. To všechno Lucie brala a lidé jí to upřímně přáli.
Pak přišel nějaký zlom. Samozřejmě to souviselo i s médii a s tím jak nás informovala o soukromí této zpěvačky. Cesta Lucie Bílé, která byla velice úspěšná a trnitá se jakoby najednou uzavřela.
Lucie Bílá stála na vrcholu a najednou tam stála sama. Pro někoho tam stojí už příliš dlouho.
Občas o sobě Lucie Bílá hovořila jako o národním majetku a trochu měla pravdu. Každý její krok byl pečlivě sledován. Když se veřejně k něčemu postavila, byla vzápětí kritizována více než kdokoli jiný.
Jak může fandit Klausovi, jak může říct toto či ono.
Málokdo pochybuje, že Lucie Bílá se dostala na ten pomyslný vrchol vlastní prací. Udělala kariéru hodnou hollywoodských rozměrů, ale u nás bohužel nejsme v Americe.
U nás umíme někoho obdivovat a vážit si ho, a pak už nám začíná vadit. Proč? Třeba jen proto, že si myslíme, že se má lépe než my.
Podívám- li se na úspěch Madonny, tak bych našla několik podobných příměrů. S jedním zásadním rozdílem. Madonna je pro Američany symbolem, symbolem, že americký sen pořád funguje, možná i symbolem určité revolty.
My Češi nemáme svůj americký sen, často jsme negativní a podléháme závisti.
Za poslední roky vidím v očích Lucie Bílé určitou změnu. Jakoby poznala, že lidé jí nejen mají rádi, ale jsou i někdy hodně zlí. Už neposílá srdíčka publiku, už není tak úplně spontánní jako dříve.
Chce zůstat v Čechách, kde jí popularitou postupně šlape na paty Lucie Vondráčková. V cenách TýTý ji dokonce předběhla.
Lucie Bílá o sobě říká, že je patriotka. Se svým hlasem by mohla konkurovat i těm nejlepším zpěvačkám v Americe. Život, ale není cesta růžovým sadem a úspěch není vše.
To všechno Lucie Bílá dávno ví. Tramvají ani metrem se už asi neprojede, stejně jako Madonna. Neujela by asi ani pár zastávek. Toho obdivu i nenávisti by se objevilo mnoho.
Tak zůstává Lucii Bílé jeviště a hudba, kterou miluje. A její publikum, které oceňuje její písně a její hlas.
Nezbývá mi, než popřát Lucii Bílé hodně krásné hudby, se kterou osloví své posluchače, hodně štěstí v osobním životě a publikum, které bude více přející než závistivé.
