Celý život mám pocit, že se o něco musím snažit. Škola a dobré známky, nosit jedničky z klavíru, chovat se slušně a pak je všechno v pořádku a okolí mi prokazuje svou lásku. Rodiče jsou spokojení, učitelé jsou spokojení,
jenom kamarádům je to jedno. Pro ně jsem to prostě já. Na střední se to opakuje a svou ctižádostivostí chci být i já nejlepší. Není to tak těžké. Nosím samé jedničky, což je doma samozřejmost, ale kamarádky ve škole mne nesnáší. Jasně ne všechny, ale dost. Ženu se za výkonem, ale neumím prohrávat.
Což velmi brzy zjistím po střední, když mechanismus být nejlepší ve všem a pak se mohu mít ráda, nefunguje. Jistě, možná si teď říkáte, že se musíme mít rádi i s chybami, bez výkonů, jenom prostě, že jsme to my.
Jenže si přiznejme, že to jde velice těžko, protože společnost funguje na obdivování výkonu.
Jágr dává další góly, biatlonistky vítězí a Petra Kvitová prohrála. A Jágr bez gólu by byl horší člověk?
Vítězit, podat výkon, uspět. A co když je to málo, co když to nestačí?
A co když výhra může být vlastně prohrou?
Zaslouží uznání člověk jen za své výkony? A co my obyčejní lidé, co góly nedáváme?
My nezasloužíme uznání lásku a obdiv?
Už jento slovo zasloužit zní pokřiveně.
Pro mne byla střední škola selháním, ikdyž jsem byla pořád nejlepší. Nenaučila jsem se prohrávat, nenaučila jsem být nedokonalá a mít se ráda i bez nejlepších výsledků.
Jistě život mne to naučil, různé zkoušky mne proměnily, ale jsem to já. Ráda vyhrávám.
Ztratila jsem mnoho let života tím, že jsem čekala na lásku z venčí, protože sobě jsem ji mohla dát, jen za nějaký výkon. Ten čas mi nikdo nevrátí, ale možná nebyl úplně ztracený.
Konečně se mám víc ráda a nemusím k tomu podávat výkony. Konečně poznávám Pána Boha, který mne miluje bezpodmínečně a nepočítá mé hříchy, aby mi je následně omlátil o hlavu.
Bůh touží po mé lásce a důvěře.
A právě jeho důvěra a láska pak proměňuje mé srdce i duši.
Přeji vám všem, abyste během velikonočních svátků mohli okusit něco z toho zázraku, té bezpodmínečné a přijímající lásky.
Bůh je ta největší jistota a láska, co znám a jeho náruč je doširoka otevřená.
