Tenhle blog bude hodně osobní. Před nedávnem jsem přečetla knihu o M.J. Foxovi Lucky Man. Mám jí doma už deset let. Koupila jsem si jí v Londýně. ale vlastně jsem jí nikdy nečetla. Přečetla jsem jí asi před měsícem a v češtině. No, byla jsem trochu pohodlná.
Ten příběh vás strhne od první stránky. Dětství v Kanadě a babička. která jedinná věřila,že Michael bude jednou někým. Snahu prosadit se Foxe v Hollywoodu přečtete rychle a najednou se dostanete k tomu hlavnímu. Dnes už skoro dvacetiletému boji s Parkinsonem, který přišel nečekaně. S nemocí, která postihuje laicky řečeno některé nervy. S nemocí, která není stále léčitelná.
Lehké chvění ruky až po chvění neustále, různé záchvaty a neschopnost se obléci, normálně se pohybovat apod. Ta kniha mi dala velkou energii do života, hlavně díky M. J. Foxovi, který díky ní nezanevřel na celý svět, nezačal jen naříkat, ale dál naplno žil, pracoval. ikdyž někdy si také sáhl na samé dno.
Dnes je to první den, kdy po devíti dnech mohu normálně chodit a sedět. Pořád mám závratě, ale mohu chodit a nebo si odpočinout v sedě. Začalo to z čista jasna. Místo vstávání jsem se probudila a místo postavení jsem sebou čtyřikrát praštila do postele. Nepřestalo to a léky mi poskytly krátkodobou úlevu. Pak mi začaly problémy se stabilitou úplně. Nemůžete si odpočinout v sedě, leže a stát deset minut pro vás představuje nepředstavitelný výkon. Jakoby tělo nikdy předtím nestálo.
Dneska můžu první den sedět a napsat nový blog v kavárně, dneska jsem se mohla projít v tom krásném dni a moje nohy mě v pohodě nesly.
Čeká mne ještě dost vyšetření, ale jsem vážně šťastná za dnešní den.
A můžu vám říct, že Michael J. Fox je vážně borec!
