Mám před domem armádu, zn. českou..

Další poloprobdělá noc a nový den. Marně jsem doufala, že během další stavby před naším domem to bude trochu klidnější. Postranní ulička, kdy náš mini chodníček má místo řádných rozměrů jen pár centimetrů praská ve švech. Vrtačkami, bagrem a další technikou.

Přes rok a půl trvala stavba nových domů, která mě nakonec donutila opustit domov. Ten rámus se nedal vydržet.

Tentokrát je to jen na dva měsíce a ten rámus vydržet musím. Pracuji totiž doma, mám zkoušky a před státnicemi a nemám se kam vrtnout.

Polospící mžourám do klávesnice a přemýšlím, jaká práce mě dnes ještě čeká. Zítra chci jít na zápočet. Představa, že ho neudělám, vůbec nepřipadá v úvahu. Času na odkládání moc nezbývá.

Jestli něco jako muzikantka nesnáším, tak je to hluk.

Když dělali spodní silnici, tak jsem to svým sousedům moc nezáviděla. To jsem ještě netušila, že se vrhnou na nás.

Někdy už toho mám dost a chce se mi křičet. Nééééééééééé. Stěhuju se do stanu, stěhuju se za Prahu, já prostě potřebuji klid a ne neustálá staveniště.

Až dokončí silnici, tak bude snad pokoj, ale možná ne nadlouho. Pár volných metrů se za naším domem ještě najde. Normálně by mě nenapadlo, že na těch pár starých metrech, jde něco postavit.

Ale to se nemylte, developeři jsou v atraktivní lokalitě schopni narvat novou stavbu na každý metr. Trh s byty stále klesá, ceny ještě po krizi nezačaly stoupat, takže snad bude chvíli klid.

Nebo se budu zase stěhovat? To snad ne. Mám pocit, že už se stěhuju celý život.

Škoda, že vám to nemůžu nahrát, užili byste si to. Před týdnem u mě měřila na objednávku hygieny firma hluk, aby prý zjistili, jestli nová silnice bude lepší.

Jsem trochu pesimista, myslím, že ne. Všechno je v lidech, jejich ohleduplnosti. Když vám ve dvě v noci zastaví pod oknem taxikář a v autě má diskotéku, tak trochu nechápete.

Naposledy jsem jednoho po druhé v noci požádala, aby si to ztlumil, protože v domě lidé spí.

Odpověděl, že u nás nebydlí, tak to nemůže vědět. Jistě, jak by mohl. V jiných domech ve dvě v noci většinou nespí. Přeji vám všem, kdo bojujete s nějakými stavbami a hlukem hodně síly.

V takových okamžicích člověk zjišťuje, jak malý je pán. Stavební povolení je vždy vydáno, a že hlukové limity překračují únosnou mez? Co se dá dělat. Člověk asi vydrží vše.

Už si na tuhle myšlenku postupně zvykám..

 

Autor: Blanka Fay | úterý 11.5.2010 11:16 | karma článku: 9,11 | přečteno: 1324x